Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 08.03.2024
Přelom února a března ve znamení výletů, nejdříve tradiční Ment, týden nato zase pohádkový Leiden. Report taky někdy bude. Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Damo Suzuki byl samozřejmě král. S Can strávil sotva tři roky, ale právě ono období je pro mnoho fanoušků zásadní. Faktem je, že jeho vokální improvizační schopnosti byly na podobné úrovni jako ty nástrojové jeho spoluhráčů. A to rozhodně nebylo nic obyčejného. Suzuki nedávno odešel do úplně jiného orchestru, sotva dva týdny nato vyšla – v rámci oficiální série koncertních záznamů kapely, za kterou stojí Mute – nahrávka z května roku 1973, kdy Can hráli ve slavné pařížské Olympii. Vůbec první nahrávka ze zmíněné série, kde se objevuje Suzuki, v rámci načasování šlo zjevně o náhodu, která si tedy zahrála hodně divnou hru. Pustit si cestou vlakem z Leidenu do Haagu právě tuhle desku byla taky náhoda. Nebo nevím.
Na kolejích dunivé riffy kapely z Kolína nad Rýnem fungovaly náramně, ale to byl teprve začátek. „Vyhraď si na muzeum víc času, je tam taky největší kolekce Mondriana a De Stijl na světě,“ bylo mi řečeno. Jenže. Už při příjezdu k muzeu mě budova fascinuje, s vodními nádržemi vypadá jako ztělesněný klid a majestát. A co teprve, když se dostanete dovnitř. Zážitek sám o sobě, art deco v plné parádně, všechno neskutečně ladí, všechno nádherně zachované. Na stránkách muzea si pak přečtu, že architekt Hendrik Petrus Berlage, který má budovu na svědomí, přímo pro tuto příležitost vymyslel speciální cihlu o velikosti 22 x 11 x 5,5 cm, ze kterých je celá budova složená. Toho si návštěvník samozřejmě nevšimne, ale je to zcela příznačné. Všechno sedí do posledního detailu, vsadil bych se, že i maltu ředili jinak. Symetrie na piedestalu. A do toho mi hlavou jedou nekonečné cyklické řetězce rytmů a Suzukiho improvizace v „jazyce kamenného věku“, jak říká Ian Harrison z Mojo.
Vlastně ani nevím, zda rituální seance Can fungují lépe mezi pastelově barevnými dlaždičkami muzejních chodeb nebo mezi ostrými hranami a zkreslenými tvářemi postav na obrazech Maxe Beckmanna. Procházím sály a všechno se propojuje. Na jednom místě Beckmannovy expozice je promítána ukázka z Kabinetu doktora Caligariho, sluchátka si nechávám a dělám dobře, škrcený zvuk analogového syntezátoru Irmina Schmidta k legračně horrorovým scénám pasuje mimořádně. Stará dobrá Evropa, projede mi hlavou. Čas je plochý kruh a kultura do určité míry taky.
Nakonec devadesátiminutový záznam zvládnu hned dvakrát. Vejde se totiž i do čistých linií školy De Stijl. U broadwayské boogie-woogie trávím dlouhé minuty, ale ještě déle u křesel Gerrita Rietvelda. Symetrie, divnost, pohodlí. Právě tak si připadám, všechno zapadlo, kam mělo, jako v komfortním křesle. Kdybych bydlel někde okolo, tak se do Kunstmuzea chodím uklidňovat jednou týdně. „Opozdil jsem se o několik životů,“ říkal Pavel Zajíček.
Dneska v osm večer s Kim Gordon, šípy Tokyo Drift a Yanntraye a pochopitelně Can, přijdou taky Moimir Papalescu & the Nihilists. Combo Chimbita nebo Sheherazaad. The Initiates Piece.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
Tracklist:
Nadine Shah – Even Light
Kamasi Washington – Prologue
Kim Gordon – Dream Dollar
Shabazz Palaces – Take Me to Your Leader feat. Lavarr the Starr
Yanntray, Tokyo Drift – O dům dál
Combo Chimbita – Nene Dub (Mixed by Ticklah) 4:11
Amy Aileen Wood – Rolling Stones feat. Fionna Apple
||ALA|MEDA|| – um'khonto feat. Phelimuncasi, DJ Paulo
Leonard D Messina – Osmoses
Real Bad Man X Lukah – The Initiates Piece feat. billy woods
Verde Prato & Bronquio – Agertokian neskatila
Josh Johnson – Free Mechanical
Can – Paris 73 Fünf
The Ex – Soon All Cities
Use Knife – True - Love Not
A Place to Bury Strangers – Change Your God
Žen – Nedamise
Martha Da’ro – For So Long
Kim Gordon – Psychedelic Orgasm
Amaro Freitas – Encantados
Sheherazaad – Koshish
Jahari Massamba Unit / Karriem Riggins / Madlib – Otis' Tambourine
Moimir Papalescu & the Nihilists – Tell Me You Love Me
Boeckner – Euphoria
Combo Chimbita – Margarita
The Waterboys – Don't Bang The Drum (Livingston Mix)
ilustrace © Max Beckmann
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.