Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 26.07.2024
Jánošík, gramofony Sonet Duo, deformované hudební nástroje i slavný Nýmand (Pičus). Slovenský výtvarník Viktor Frešo se v rámci výstavy Future Memories vypořádává s odkazem státním i rodinným a činí tak s humorem, rozhodností i elegancí. Nikoli jen pro krásu samotného gesta.
Postfestivalový týden. Během posledních čtrnácti dnů se toho odehrálo nějak moc, narušenou Pohodu vystřídaly Colours a s nimi Full Moon Stage, letos jubilejně, podesáté. Všechno to jelo nějak podezřele snadno, nic zvláštního se nedělo, lidí plno i na poměrně výstřední line-up, tedy alespoň co se některých jmen týče. Všechno dobré, něco výjimečné, největší vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chvílemi chtěla i boxovat. Snad ty Full Moon trička, co si odvezla s sebou, bude někdy nosit. Den poté, co v Ostravě vystoupili, procházím místní Galerií výtvarného umění, kam mířím nejen kvůli Pičusovi nebo všudypřítomnému vedru. U Frešova díla, které propojuje elektrickou kytaru s kopákem do jednoho ladného, lesklého a elegantního těla se zastavuju a říkám si, že tohle by se klidně mohlo po chicagské pětici jmenovat.
Frešovy vizuální reflexe budoucnosti se nacházejí ve spodním sále, návštěvník jako by se po průchodu prosklenými dveřmi ocitl v jiné realitě, v kabinetu jinakosti, kde vládne smutný robot z restaurace na konci vesmíru (některé aktuální variace Pičuse ho ostatně připomínají). Frešo svoje vzpomínky sází s kinterovskou odhodlaností i kolektorskou důsledností Františka Skály, zároveň je samo sebou svůj – hřmotný, razantní i efektní. Struny elektrické baskytary (výtvarníkův otec byl slavným hudebníkem, spoluhráčem Mariána Vargy nebo Deža Ursinyho) přetékající v podobě výrazných neonů ze stěny na podlahu, sbírka zapalovačů nebo paspartovaná kabelka. „Jedním z nejzajímavějších prvků jeho tvorby je zdánlivý kontrast obrovského, grandiózního ega a odzbrojující sebeironické pokory,” říká o výstavě kurátor Vladimír Beskid a skutečně, náramná porce pokory ze shromážděných exponátů vyzařuje, zpracovány jsou s ohromným gustem, ale také (hlavně) s velkou dávkou vkusu, citlivosti a empatie. Ani se mi od těch cizích vzpomínek nechce, před odchodem z galerie se k nim ještě na chvíli vracím.
Ostrava byla ve znamení spokojenosti, ale taky únavy, sociálních interakcí bylo přece jen hodně. Tři dny dobrovolné separace pomohly, ale pocit použitosti trvá. Po pár dnech se probírám publikací vydanou k výstavě a zaujme mě název jedné z jeho nedávných výstav – Post Vintage. Frešo je nejen mistrem gest a obrazů, ale i slov. Post vintage, obracím si ten slogan tam i nazpátek, do dnešní doby mi zapadá stále lépe a lépe. Do doby, kdy jedno post nestačí. Do doby, kdy Nýmandův předobraz zase určuje pravidla. Do doby, kdy... a vintage je přitom tak hezké slovo. Dneska v osm večer na Radiu 1.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
Tracklist:
Asher Gamedze & The Black Lungs – Find Each Other
Lilacs & Champagne – Ill Gotten Gains
Mourning [A] BLKstar – Along The Red Rim, The Sun Settles
Jaubi – Wings Of Submission
The The – Linoleum Smooth to the Stockinged Foot
Xylitol – Monte Mare
Lex Amor – A7X
A/C – Metallic Beach
Gglum – Easy Fun
Memorials – Cut It Like A Diamond
The Revolutionaires – Trod on Natty
A Certain Ratio – Clockwork Orange
LSDXOXO – Ghost
The Temptations – Law Of The Land
Nick Cave & the Bad Seeds – Saint Huck (2009 Remaster)
Fat Dog – Wither
Ahmed Malek – Thème Djalti
Sanam – Bell
Damae – Speechless
Rex Gyamfi – Obiara Bewu
Scientist – Missing You
Meshell Ndegeocello – Thus Sayeth the Lorde
Childish Gambino – Talk My Shit
Falle Nioke – Weatherman
Dušan Vlk, Fvck_Kvlt – Dřív nebylo líp
Sleaford Mods – Air Con
Nídia & Valentina – Mata
Nubya Garcia – Clarity
The Clash – The Magnificent Seven
instalace © Viktor Frešo
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Štěpán Nezbeda 18.07.2024
Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.