Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 22.04.2021
„Počkej, ale já měl ještě víno, vodu a kávu.“ „Jasně, to je v ceně.“ Valencie opravdu není Barcelona – neomračuje, není tak opojná, extravagantní ani různorodá. A určitě ne tak drahá. Třetí největší město ve Španělsku je vyloženě příjemným místem, sympaticky obyčejným. Na pár dní jsem získal (díky, Davide) azyl ve čtvrti Montolivet, která trochu připomíná určité části Vinohrad, nedaleko se vine Jardi del Turia, úžasný park v bývalém korytu řeky Turia, který se táhne téměř kolem celého města. Úplně jsem zapomněl, co s člověkem udělá jiný vzduch, jiné nebe, jiné prostředí. Jaké to je jít se jen tak cournout, bez jasného cíle, nutnosti čehokoli. Zastavit se v jednom z mnoha parků a přečíst si pod pomerančovníkem kapitolu knihy, objednat si café solo do hrnku nebo třeba rovnou oběd. Zejména když vám v bistru La Masía k salátu s tuňákem a vydatné porci místních vyhlášených kalamár dají vše ostatní jen tak, a ještě se diví, že nechcete zákusek. Nebude se mi chtít domů.
Báječnou kompilaci La Ola Interior si užívám už nějaký ten týden, sondu do španělského undergroundového ambientu osmdesátých let mi poslali z labelu Bongo Joe, před pár lety jsem si u nich objednával podobně zkoumavý výběr španělského postpunku. Obskurní nahrávky jsou okouzlující, některé vyvolávají neodbytně cinematický efekt, jiné zas poněkud strašidelné obrazy. K analogovým synťákům se přidávají podivné perkuse i field recordings, deska evokuje náruživý pocit spiklenecké pospolitosti a tajemství, stejně jako slaně lepkavou vůni mořského vzduchu. A to zdaleka nejen proto, že na chytlavém coveru je neznámá osoba v rukodělné masce... kreveťáka. Kluci na Twitteru nedávno říkali, že jsou fanoušci už jen při pohledu na obal, nedivím se, měl jsem to podobně. A zjevně i mnozí další, na Bandcampu zbývá posledních 150 kusů z tisíce. Z druhého pressu. Nějakou z těchhle podivuhodných nahrávek jsem se do playlistů Šejkrů pokoušel napasovat už dávno, ale kdybych si těch pár dní ve Valencii pro sebe neukradl, tak k tomu možná ani nedošlo. Bylo třeba zklidnění, vydechnutí, posazení se na jinou vlnu. Vnitřní vlnu, la ola interior.
Obrázek na obalu kompilace kupodivu s tematikou desky nemá moc společného, nepatří do zmíněné doby a už vůbec ne světadílu. Pochází z krátkého snímku The Red and the Blue Gods amerického režiséra Bena Russella z roku 2005, stejně jako fotka, která tento Šejkr uvozuje, v podivných maskách se baví sám režisér a jeho přátelé. Nálada ale sedí náramně, podobně jako intenzivní blízkost moře i hravost, tajemství a jakési svádivé osamění. Odkud jsi, ptá se chlapík, co mi v jednom z mnoha barů parádní čtvrti Russafa nese malou sklenici místního piva Turia. Una pequeñita, jak tady říkají. Z Česka, odpovídám, soustrastně potřese hlavou s poznámkou, že ví, že na tom nejsme moc dobře. Tady to vypadalo loni na jaře ještě hůř, říká, a podívej dneska. Lidi jsou docela spokojení, semklo nás to. Tenhle pocit je z Valencie skutečně cítit, možná za tím stojí i ten podivný klid, který tu panuje. (Pořád jsme ve Španělsku, sakra – jak to, že se tady nikdo nehádá, netroubí, nediskutuje?) Roušky jsou povinné, ale do šesti si sednete na zahrádku i dovnitř, obchody jsou dokořán, lidi chodí do práce, parků i ke kadeřníkovi, jednoduše žijí. A zjevně dodržují, co mají. Asi to nebude tak růžové, jak to možná navenek vypadá, ale už jen pocit, že by snad mohlo, je příjemný.
Odjet na pár dní bylo jedno z nejlepších rozhodnutí za poslední dobu. Chtěl jsem si koupit nějaké věci, podívat se do galerií, ale nakonec mi stačí jen chodit po ulicích a pozorovat okolí. A pomalu se prokousávat fascinující mystifikací Laurenta Bineta Civilizace, vracet se k některým pasážím, bavit se. A díky úplně jinému naladění taky od základu překopat playlist dnešního Šejkru – kromě Vincentky nebo Sinead O’Brien budou nakonec i Sylvie Kreusch (dřív Warhaus), Djinn nebo Planety, na jejich Rýnské zlato jsem taky přišel pozdě. A pochopitelně ukázky z La Ola Interior, i proto, že na Bandcampu teď zbývá ještě o jeden vinyl méně. Nebude se mi chtít tuhle vnitřní vlnu opustit. Nebude se mi chtít domů.
Šejkr 22. 4. 2021, tracklist
Sinead O’Brien – Kid Stuff
Graham Costello – Impetu
Sylvie Kreusch – Just a Touch Away
Moses Boyd – Dancing in the Dark (feat. Obongjayar)
The Notwist – Al Sur (feat. Juana Molina)
God and Eve – Death
Nun Gun – The Superman (feat. Mark Stewart)
QOQEQA – Puntea
Spelling – Little Deer
Victor Nubla – Chandernagor
Protomartyr – Worm in Heaven
Black Midi – John L
Black Midi – Despair
Kid Congo & The Pink Monkey Birds – Sean Delear
Sinks – Serotonin
Alan Vega – Samurai
Javier Segura – Malagueñas 2
Planety – Tři zavolání
Scorn – Talk Whiff (feat. Jason Williamson)
The Pearls – Groovy Beat
Nun Gun – Gold Mine (feat. ONO)
Djinn – Creator of Creation
St. Vincent – The Melting of the Sun
Galt MacDermot – The Flesh Failures (Let The Sunshine In)
foto © IFFR
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.