Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 22.10.2021
„V jistém smyslu jsme si vlastně všechno na sebe ušili sami: udělali jsme jeden krůček, ale ten krůček vyvolal logicky jakési další děje, které sice už běžely jaksi mimo nás, ale které by možná bez toho prvního krůčku vůbec nenastaly. Máme opravdu právo si stěžovat?“
Kamarádův post na Facebooku s citátem Václava Havla, ke kterému se ještě dostanu, mě přiměl vrátit se k Dálkovému výslechu. Nestačím se divit. Havlovo povídání s Karlem Hvížďalou proběhlo v polovině osmdesátých let, jenže některé myšlenky jsou tak aktuální, že to občas zabolí. Ve světle aktuální prezidentské šarády dvojnásob. Máme právo si stěžovat? Nevím, ale sledovat tohle obludné divadlo je utrpení a postrádá to i váhu. Pojďme se vyvětrat, ještě že ten Berlín je tak blízko.
Courám se po Skalitzer Straße, tradičně fouká, ale vlastně je teplo. Míjím zavřený Privat Klub, novou sicilskou kavárnu, kterou si okamžitě zařazuji do záložky jménem Jednou jistě, několik barů. V Kirku si dávám presso a skleničku vína. Rozhlížím se po rušném náměstí, mám to tady rád. Vracím se sem, jak jen to jde, výlety na základě momentálních, spontánních rozhodnutí jsou stejně nejlepší, byť bývají krátké. Zrovna tuhle část Kreuzbergu mám prochozenou tak, že pokaždé, když sem přijedu, docházím nějakého zvláštního stavu vyrovnanosti a klidu. Přes všechny stresy a napětí, které si sem přivážím. Chcete tomu říkat zen? Je to na vás. Ke Görlitzer Parku se vracím cestou pro cyklisty pod U-Bahnem, protisměrné průjezdy aut po obou stranách dávají pocit dobrodružství. Ne, nepotřebuju nic, říkám chlápkovi na kole, který nejdřív projede okolo mne, ale rázem se vrací. Má neodbytný pocit, že jsem tu právě kvůli němu, respektive kvůli jeho zboží. Přecházím přechod u Lausitzer Platz, sednu si k cigaretě na kostelní schody a v tu chvíli mi ve sluchátkách spustí živá verze Push the Sky Away. Připadám si… doma.
Cos tam dělal? ptal se mě kamarád po návratu. Vlastně nic, odpovídám a on nevěřícně kroutí hlavou. Úplně to pravda není, přiznávám. S rostoucím počtem návštěv to přišlo nějak samo, plné itineráře programů klubů, galerií a seznamy míst, které je nutno navštívit, jsou dávnou minulostí. Stačí mi jen procházet se po známých ulicích, nechávat se unášet atmosférou a náladou, zastavovat se na místech, kde je člověku dobře. Posedět u Coffee Cult na milované Bergmann Straße, nasnídat se na trhu na Boxhagener Platz, projít se s kafem alespoň na chvíli v parku u kreuzberské hudební školy. Město jménem podzim, psal jsem kdysi v jednom postu, ano, to platí pořád. Stejně jako že člověka naplňuje to, jak se v Berlíně žije. Jasně, ani tady to není všechno růžové, ale žije se tu hlavně venku. Vzpomenu si, jak jsem před dvěma dny seděl v podvečer na Čechově náměstí. Kolem prošli za hodinu asi tři lidi. To se tady stát nemůže. Dokonce i při brzké ranní procházce okolo Sprévy, která byla nakonec mnohem delší, než se původně na displeji zdálo, bylo docela rušno. Vážně to nabíjí.
„Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ O Václavu Havlovi si můžete myslet, co chcete, ale pomíjet váhu jeho myšlenek by byla škoda. Ať už se pro tu jistotu, naději nebo prostě jen třeba pomíjivý pocit, že se něco může stát, obracíme kamkoli. Nadechnout se jiného vzduchu podobnou naději přináší. Někomu voní ten berlínský, jiný jezdí do Tater. Místa jsou různá, stejně jako lidi. Naštěstí.
Dneska v osm večer to bude plné nečekaných setkání – Brian Destiny se potká s Cabaret Voltaire, Dark Mark s Xenií Rubinos a šikovný Kryštof Haru rovnou se svatým Nickem. A k tomu samozřejmě nějaký ten jazz, například. „I got a feeling I just can't shake, I got a feeling that just won't go away.“
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
Tracklist:
Circuit des Yeux – Dogma
Kit Sebastian – Agitate
Ill Considered – The Lurch
Vanishing Twin – The Lift
Chelsea Carmichael – There Is You & You
Bo Diddley – Road Runner (Live at The Beach Club, Myrtle Beach, South Carolina/1963)
The Gluts – Fybbd
Brian Destiny – Is it Gonna Be Love?
Cabaret Voltaire – The Night of the Jackal
FVLCRVM & Keke – Come Get Some (feat. Иван Дорн)
Malcolm Jiyane Tree-O – Umkhumbi kaMa
Angélica Garcia – Malagueña
The Bug – Demon (feat. IRah)
Xenia Rubinos – Who Shoot Ya?
Dark Mark & Skeleton Joe – Living Dead
Pond – Toast
Baxter Dury – D.O.A.
Nubya Garcia – Source – Makaya McCraven Remix
Laetitia Sadier & Jarvis Cocker – Paroles Paroles
Tony Allen – Afro Kung Fu Beat
Baiuca – Lavandeira (feat. Lilaina & Xosé Lois Romero)
Haru – The Goodbye Song
Nick Cave & The Bad Seeds – Push the Sky Away (live with Melbourne Symphony Orchestra)
Pastor T.L. Barrett and the Youth for Christ Choir – Like a Ship
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.