Šejkr #83: Zázrak na letisku

„Když něco považuješ za zázrak, tak se toho jen tak nevzdáš,“ říká Michal Kaščák v rozhovoru pro bulletin festivalu Pohoda a moc dobře ví, o čem mluví. Před čtvrtstoletím festival vydupal z ničeho, dnes je Pohoda jednou z nejprestižnějších akcí svého druhu v Evropě. Akcí nikoli bezchybnou, ale výjimečnou a pohlcující. Zázračnou.

Where’s my favorite stage, píšu Davidovi okamžitě při příchodu na místo. Café Kušnierik byl jeden z nejlepších festivalových spotů, co jsem znal. Nejen na Pohodě, obecně. Taky proto první kroky vedou právě tam. Ideální lokace ve středu areálu, malé pódium i knihovna, vedle sebe pohostinný pult Slobodného vinárstva a kavárna. Oáza. Full Moon stage. Najednou z něj zbyl jen ten stan, s pódiem daleko profesionálnějším než dříve a mobilní kavárenskou motokárou, jejíž obsluha logicky nestíhala. Proč tahle změna? Ne, nezačalo to letos dobře, ale atmosféra Pohody všechno překryje. Stejně jako bylo všem více méně jedno, že nepřijelo snad osm vystupujících a dalších změn bylo více než dost. I já už pak kolem Jurkova stanu chodil v míru. (Ale stejně jsem si tam vždycky v noci s vínem chodil sednout, některé zvyky se musí dodržovat.) Nedokonalostí a drhnutí by se letos na letišti našlo určitě víc, ale nechme je stranou. Jak je tak znám, nejlépe o nich ví samotní organizátoři. Dojala Space Lady, potěšili The Comet Is Coming i Kokoroko. Ale králem letošní Pohody nebyl při nejlepší vůli ani Nick Cave, ani Flume. Úplně někdo jiný.

Letošní léto je divné. Přijde mi mnohem hektičtější a rychlejší než ty dřív, těžko říct, jestli je to způsobeno odlišnou dynamikou posledních dvou let nebo opotřebením, najednou se tempo těžko stíhá. Ostatně i proto letos žádné Karlovy Vary, žádné denní reporty, žádný Šejkr na letisku. Jen tenhle. Narychlo vznikající v Ostravě, kde už stojí Full Moon Stage a kde to už vypuklo. Ani nevím, jestli se těším, říkal jsem nedávno kamarádce, tedy ano, ale hlavně na to, až to skončí. Nadsázka, ale… Velké festivaly jsou letos trochu přenošené, programy oznámené už na sklonku 2019 nejsou dávno čerstvé, přestože se vzhledem k neustálým změnám, problémům s dopravou i kvůli pandemii znovu nabírající dech do poslední chvíle mění. Musí to být těžké, žít s jedním programem dlouhé tři roky. Udržovat náladu, hecovat se. Vidím to na sobě, a to je úplně jiná úroveň. Program Full Moon Stage se změnil docela výrazně. A za mě k lepšímu.

Famózní show FVLCRVMa, který končí sobotní program na hlavní stagi Pohody, těsně před koncem opouštím a přemýšlím, jestli jsem někdy viděl kvalitnější, výraznější vystoupení někoho domácího na tak velkém pódiu. Ano, domácího. Určitě existují větší lokální jména, asi i s propracovanějšími shows, ale tak intenzivní kombinace talentu, svěžesti, aktuálnosti a euforie, která se ze scény tu noc přelévala do publika a nazpátek, se jen tak nevidí. Přemýšlím, jaké to bude za pár dní u nás v Ostravě. Na mnohem menší scéně, v mnohem skromnějších podmínkách. Až je mi líto Jonatána, kterého potkám krátce poté a který se ptá na svůj koncert, který byl velmi fajn, ale Pišta to všechno smázl. Jistě, možná k celé konstelaci přispěl i podivný rok, v běžném chodu by možná na Pištu místo v takhle prestižním čase nezbylo – ovšem Mišo Kaščák na hlavní pódia umísťuje domácí jména pravidelně –, určitě i specifická atmosféra, která letošní edici slovenského národního klenotu jménem Pohoda celé tři dny provázela. A nemohla mít lepší konec. Když něco považuješ za zázrak, tak si to musíš hýčkat.

Dneska čekejte pochopitelně pár reminiscencí z Pohody, FVLCRVM feat. Annet X, Kokoroko i nečekaně svěží The Libertines a samozřejmě novinky – například Orient, Carlos Truly nebo EerieWanda. Oblaka in Heaven. Na Radio 1.