Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 04.03.2015
Nevím jak vy, ale já už mám zimy dost. Krátké dny, špatná nálada, Mordor. Naštěstí už se to krátí, ne snad že bych si maloval, že nebude ještě sněžit. Klimatický efekt dokáží jistě popsat lépe jiní, já vím jen to, co mi chybí. Roční období jsou pevně spojené se zážitky a hudbou, což se u mě tak trochu rovná. Pokud to máte jinak, klidně přeskočte k sousedům. Těšit se budu stejně.
Chybí mi zahrádky na Bergmannstrasse, za pár dní jedeme do Berlína na Sleater-Kinney, a jestli bude alespoň trochu tak jako dnes, když to píšu, tak mě z ulice dovnitř nikdo nedostane. Chybí mi běhání u Landwehrkanalu, latté kdekoliv na Heinrichplatz, hrabání se v deskách v shopech po Kreuzbergu, vietnamská restaurace na Görlitzerbahnhof, berlínské galerie, ulice a vzduch vůbec. Berlín se pro mě rovná jaro, těžko říct proč. Dodnes si pamatuji, na které zahrádce jsem tehdy v březnu seděl, když mi přišla sms o smrti Nikkiho Suddena.
Na konci května nastupuje Barcelona. Těším se na černou kočku na Rambla de Raval, uličku lásky Carrer de Riera Baixa, souboj vůní a kafe ve staré tržnici, obědy v Ovisu, večeře v Casa Delfin a hlavně na entrepa catalan v bistru Can Conesa, který jsem loni nestihl. Stačí se nadechnout a ucítím, jak to voní v Carrer de Santa Anna, o plážích v Barcelonettě se mi jenom zdá. Primavera Sound čím dál víc jako alibi, jezdím se procházet po bulvárech, rozhlížet a jíst. Jenže…
Proč tohle všechno vytahuju? Jen kvůli stále nekončící zimě? Asi. Hlavně za to ale může souhra náhod, sešlo se pár písniček, s nimi spojené vzpomínky a očekávání a je to tady. Těžko říct proč, ale tenhle track od Paula Wellera mi prostě jaro evokuje, album čekejte začátkem května.
Podobně jako Ryley Walker, kdo to, sakra, je? Vypadá, jako by v roce 1970 hybernovali milence Grace Slick. Jenže album Primrose Green se skoro nedá vypnout. Jaro je jaro.
Černé kštice stále víc prokvétají, ale sil a energie neubývá. Ze sochy svobody je věž a je prostě skvělá. JSBX se baví, za špetku nostalgie se nikdo z nich nestydí. Z nás, jasně. Léto v New Yorku? Hydranty a světové řeči, chybí mi zaplněné schody na Sedmičce. Smoke!
Analog Afrika. Tenhle pán vystoupí prvního června v Paláci Akropolis, další injekce tepla a energie, jak jinak přežít Mordor? I když zrovna on si ho prošel tam i nazpátek.
Končíme v létě, jinak to nejde. Při téhle hudbě houstne vzduch a začíná se špatně dýchat, téměř fyzický zážitek. Suicide (a) soul nemůže být nikdy špatně.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.