Šejkr na doma: Jak ukrást realitu

Chytrá karanténa. Jak náramně to zní, že? Fascinovaně jsem sledoval včerejší debatu v Událostech komentářích, jejíž tématem byl právní základ možnosti sledování pohybu občanů pomocí mobilních telefonů a kreditních karet. Jak jednoduché to je, de facto žádné povolení potřeba není, protože pandemie. 1984 je zase o něco blíž. Samozřejmě jsem nebyl sám, koho to zajímá, podobným problémům se (nejen) dnes věnuje mnoho článků a komentářů. Například Martin Fendrych na Aktuálně.cz, citující ve svém textu nejmenovaného mladého vědce, který tato opatření zjevně podporuje: "Máme jednat jako komunita, abychom mohli zase co nejdřív žít jinak než pod silně omezujícími a společenství narušujícími omezeními." Zpívat „není nutno“ je samozřejmě v pořádku, tedy do jisté míry, ale používat trochu rozum by neškodilo. Tady už pomohou jen Human Impact: „What are you trying to hide?/ Clear blue skies/ What will you do to survive?“

Pochopitelně nejde o žádnou novou myšlenku a asi nemusíme úplně pochybovat o tom, že její prvotní záměr je dobře myšlený. (Nehledě na to, že už jsme všichni dávno pod dohledem, samozřejmě.) Ale stejně mě to zarazilo. Člověk se tak nějak pokorně snaží snášet veškeré pokyny, vcítit se do situace a jistě si i uvědomuje, že jsou na tom leckde mnohem hůře. Jenže pak se ten radar stejně najednou ozve. Včera jsem si vzpomněl na výstavu La luz negra, kterou jsem viděl před lety v Barceloně. Ta sdružovala dílo umělců, kteří se na různé úrovni věnovali okultismu a magii – Sun Ra, Jodorowsky, Gysin nebo Genesis P-Orridge a mnoho dalších, nádherná podívaná. V některých momentech by tu realitu možná stálo za to alespoň maličko obrátit, uzpůsobit nebo rovnou ukrást, říkal jsem. A vzhledem k tomu, že jsme všichni pod dohledem, tak na mě ráno vyskočil text věnující se dalšímu mystikovi, W. S. Burroughsovi, který k tomu dává rovnou návod.

Asi nebudeme tak naivní, abychom starého zhýralce Billa dávali rovnou za příklad, ale k zamyšlení rozhodně vede hned první z jeho pravidel, jak změnit realitu – dělat věci jednoduše. Všimli jste si někdy, jak tohle zabírá? Nakolik je možné téměř kohokoliv znejistit, když mu ukážete snazší cestu? Ne snad že bychom to všichni měli zažité, to je jasné, ale možná by stálo za to se nad tím zamyslet. Jednoduše (sic!) proto, že to funguje. Příklad? Není nic snazšího – vzpomeňte si, co se stalo ve chvíli, kdy začali lidé po celé republice šít roušky. Zkusme tohle mít na paměti, než budeme souhlasit s tím, že se naše data budou někde a nějakou dobu uchovávat a někdo je bude kontrolovat. „There are so few reasons left,“ říkají Beauty Pill ve zbrusu novém a famózním singlu, možná. Ale platí to pro nás všechny.