Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 25.03.2020
Chytrá karanténa. Jak náramně to zní, že? Fascinovaně jsem sledoval včerejší debatu v Událostech komentářích, jejíž tématem byl právní základ možnosti sledování pohybu občanů pomocí mobilních telefonů a kreditních karet. Jak jednoduché to je, de facto žádné povolení potřeba není, protože pandemie. 1984 je zase o něco blíž. Samozřejmě jsem nebyl sám, koho to zajímá, podobným problémům se (nejen) dnes věnuje mnoho článků a komentářů. Například Martin Fendrych na Aktuálně.cz, citující ve svém textu nejmenovaného mladého vědce, který tato opatření zjevně podporuje: "Máme jednat jako komunita, abychom mohli zase co nejdřív žít jinak než pod silně omezujícími a společenství narušujícími omezeními." Zpívat „není nutno“ je samozřejmě v pořádku, tedy do jisté míry, ale používat trochu rozum by neškodilo. Tady už pomohou jen Human Impact: „What are you trying to hide?/ Clear blue skies/ What will you do to survive?“
Pochopitelně nejde o žádnou novou myšlenku a asi nemusíme úplně pochybovat o tom, že její prvotní záměr je dobře myšlený. (Nehledě na to, že už jsme všichni dávno pod dohledem, samozřejmě.) Ale stejně mě to zarazilo. Člověk se tak nějak pokorně snaží snášet veškeré pokyny, vcítit se do situace a jistě si i uvědomuje, že jsou na tom leckde mnohem hůře. Jenže pak se ten radar stejně najednou ozve. Včera jsem si vzpomněl na výstavu La luz negra, kterou jsem viděl před lety v Barceloně. Ta sdružovala dílo umělců, kteří se na různé úrovni věnovali okultismu a magii – Sun Ra, Jodorowsky, Gysin nebo Genesis P-Orridge a mnoho dalších, nádherná podívaná. V některých momentech by tu realitu možná stálo za to alespoň maličko obrátit, uzpůsobit nebo rovnou ukrást, říkal jsem. A vzhledem k tomu, že jsme všichni pod dohledem, tak na mě ráno vyskočil text věnující se dalšímu mystikovi, W. S. Burroughsovi, který k tomu dává rovnou návod.
Asi nebudeme tak naivní, abychom starého zhýralce Billa dávali rovnou za příklad, ale k zamyšlení rozhodně vede hned první z jeho pravidel, jak změnit realitu – dělat věci jednoduše. Všimli jste si někdy, jak tohle zabírá? Nakolik je možné téměř kohokoliv znejistit, když mu ukážete snazší cestu? Ne snad že bychom to všichni měli zažité, to je jasné, ale možná by stálo za to se nad tím zamyslet. Jednoduše (sic!) proto, že to funguje. Příklad? Není nic snazšího – vzpomeňte si, co se stalo ve chvíli, kdy začali lidé po celé republice šít roušky. Zkusme tohle mít na paměti, než budeme souhlasit s tím, že se naše data budou někde a nějakou dobu uchovávat a někdo je bude kontrolovat. „There are so few reasons left,“ říkají Beauty Pill ve zbrusu novém a famózním singlu, možná. Ale platí to pro nás všechny.
foto @ Adam Holý
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.