Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 17.04.2020
Dneska to bude kratší, ale o to osobnější. Není žádné tajemství, že jsme s Katarínou kamarádi, baví nás podobné věci a smějeme se stejným vtipům. Rozumíme si. Nečekejte recenzi, spíš zamyšlení. Mnohokrát bylo v posledních týdnech řečeno, že první singl z její nové desky zapadl do současné situace jako ulitý, i když asi trochu nedobrovolně. Katčin Celibát ale není jen o samotě, dotýká hned několika dalších témat, které nyní řeší asi každý z nás. Kata má, přes veškeré (a často vlastní) zlehčování, jasnou superschopnost vytáhnout do popředí aktuální problémy a situace, přetvořit si je k obrazu svému a vysvětlit je. Nebo o nich alespoň mluvit. Jasně a k věci. Občas možná až příliš přímočaře a příkře, ale to k tomu patří. Kata vypráví v první osobě, ale snadno dokáže vyvolat pocit, že mluví za spoustu z nás. Všechna ta nedorozumění, sociální odstupy a vztahové překážky, o kterých mluví, zažíváme dnes a denně. Ale jen málo z nás o tom dokáže psát tak poutavě.
Celibát skvěle funguje v hutných hitových momentech jako Drag Queen, Tristan a Isolda nebo Bonsai, které budou skvělé na koncertech, až na ně někdy dojde, ale neméně zajímavé jsou ty nenápadné. Třeba Poslední tanec nebo zejména moje oblíbená V noci. Křehká a jemná balada, ve které Katka zpívá tak civilně, jako už dlouho ne. Ano, „do propastí skutečně není třeba skákat, stačí se do nich pomalu a obezřetně spustit“. Nevím, jestli je Celibát jejím nejlepším albem a nechci to hodnotit. Známe se dobře, o některých zážitcích a situacích, o nichž na desce hovoří, toho vím hodně, o dalších netuším nic a ano, s některými závěry nesouhlasím. To je v pořádku. Přesto mě tahle nepohodlná osoba nepřestává bavit a překvapovat. Nasazením, upřímností i odvahou. Možná trochu nečekaným humorem, který zrovna touhle deskou protéká zcela přirozeně. Optimismem. Taková alba je třeba poslouchat. Ne kvůli karanténě, ne kvůli tomu, že vám to někdo řekne, a už vůbec ne kvůli tomu, že jsme s Katou kamarádi. Ale proto, že se v nich sami najdete. Babe, zase se ti to povedlo. Bozky.
foto © Shotbyus
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.