Jakub Koumar | Články / Recenze | 02.10.2015
Není nic zvláštního na tom, že důležití členové známých nebo osobitých kapel mají plnou hlavu soukromých hudebních nápadů. Konec konců svazující tendence každého kolektivu k tomu přímo vybízí. A sólové projekty vždy vyvolávají velkou zvědavost, a částečně i nedůvěru. Výjimkou není ani Ondřej Anděra zvaný Sifon ze slov chtivých WWW. A jak řekl Samuel Beckett, všechna slova jsou jen zbytečnou skvrnou na tichu a nicotě, pročež i Sifon je protentokrát opouští (takřka) úplně. A i bez nich je slušně nasycený.
Pokud někomu blesklo hlavou, jestli Sifon sám o sobě může být dostatečně poutavý, nechť okamžitě zažene tíhu pochybností. Jeho téměř stejnojmenné album sice není (a asi ani nebude) neopomenutelnou nebo kultovní deskou, ale výraznou ano, a to bez pochyb. Sifon totiž disponuje třemi důležitými vlastnostmi: zvukovou fantazií, citem pro rytmus a vkusem pro míru.
To první se projevuje poměrně pestrou nabídkou zvuků, včetně hlubokých, místy až potemnělých vrstev. Skladby jsou prodchnuté industriálním odérem, a když má přijít na řadu beat, je mrazivý, pevný a řízný. Příležitost dostane i hutná dávka psychedelie, zkreslující desku s postupem času víc a víc. Tady už to s mírou hapruje, protože deformovaných součástek se rychle přejíte, Sifon je naštěstí servíruje postupně.
Co se týče rytmiky a dynamiky, od začátku poctivý drajv i hloubka. Sifonovo probírání se zvukovou sbírkou má řád, logiku a konkrétní směr, k němuž se ubírá a z nějž neuhne ani o píď. Skladby občas škobrtnou, ale jen na oko. Nechybí dnes stále populárnější glitch, byť ho ve skutečnosti není tolik, jak se na první pohled zdá, na to jsou zvuky až příliš vyvážené, matematicky přesné a krájené podle soupravy pravítek a měřidel.
Siphon je nahrávka zajatá v jakémsi mezivětě, nápaditá, i stereotypní, zvukové vrstvy jsou hluboké, ale brzy průzračné. Deska má pevnou konstrukci a jednotlivé písně je zábava poslouchat, a to je i její největší výhoda. Otázkou je, jak brzy budete potřebovat nášup. Sifon ví, jak uspokojit chuť, ale hlad je něco úplně jiného.
Sifon – Siphon (BiggBoss, 2015)
www.biggboss.cz
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.