S(k)eptik a jeho svět: Lovci mafie

Ne nadarmo se říká, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Mafiánská tématika sice musí být z pohledu průměrně inteligentního producenta nutně zatuchlá po naftalínu, i přes to – tenhle námět určitě vypadal na papíře velmi slibně. Hrstka spravedlivých svádí neúnavný boj s chobotnicí organizovaného zločinu v Los Angeles. Ta má asi tak milión slizkých chapadel a oteklou hlavu Seana Penna. Je vám to povědomé? Jak by ne. Smíchejte Hansonovo L.A. Přísně tajné s De Palmovými Neúplatnými, přidejte špetku Millerovy křižovatky, pár Veřejných nepřátel a voilà – máte Lovce mafie. Jenže když je šéfkuchař nekňuba, může i z prvotřídních ingrediencí vzniknout nehezky připálená brynda.

Ruben Fleischer si udělal jméno na svěží a řádně černohumorné zomboňské blbině Zombieland. Větší rozpočet a pestrá skvadra áčkových herců však byli evidentně nad jeho síly. V rámci fair play je na jeho obranu potřeba dodat, že scénář plný toporných dialogů a jednorozměrných postav ho zrovna dvakrát nepodržel. Ne že by se nenašla ostrá hláška reflektující testosteronové popichování či laškování s příslušnicemi opačného pohlaví, jenže na každý takový moment připadne ve filmu tuna verbálního balastu. Jasně, válka se zločinem dá zabrat, ale komentovat to neustále patetickými žvásty o odznaku, šťastné rodině a odhodlaném boji se zlem, to se divákovi rychle omrzí. Kdyby takové bubliny vypouštěl na stránkách marvelovských sešitů Kapitán America, chápal bych to, tady to ale působí nesmírně škrobeně a křečovitě. Jako by Disney točil hranou pohádku podle neexistujícího comicsu pro neposlušné děti.

Nejednoho kinomaniaka určitě přitáhlo do multiplexu šťavnaté obsazení, o to víc zamrzí, že hvězdný ansámbl zůstal na plátně pohříchu nevyužit. Všechny kladné postavy jsou při nejlepší vůli jen v různém poměru naklonované geny Franka Serpica a Mariona Cobrettiho. Bez přidané hodnoty, bez psychologie. Josh Brolin je totálně nasazený charakterní bijec, který pro samou lásku k pracovním povinnostem u policie opomíjí i vlastní rodinu. To velmi nelibě nese jeho těhotná manželka, která nechápe, že to její dobrácký workoholik přece nedělá pro sebe. Klišé? No jéje! Ryan Gosling představuje požitkářského floutka, co by se ze všeho nejraději jen povaloval po putykách, nasával a balil holky. Objektem jeho zájmu je pohledné mafiánské (ou, střet zájmů!) zelenoočko s vizáží Emmy Stone. Chemie mezi párem funguje, bohužel se po většinu stopáže oba chovají jako idioti a divák nemá nejmenší šanci vytvořit si k nim nějaký vztah nebo nedej bože pochopit, proč dělají, co dělají (s výjimkou scény v ložnici, tam je to nabíledni). Robert Patrick a Giovanni Ribisi jsou sice sympaťáci, ale mají tak málo prostoru, že vám to bude jedno. Nick Nolte se do svého drsného policejního šéfa správně obul, jenže takových postaviček už jsme viděli mraky. Naprostá trága je mafiánský boss Seana Penna. Ten se usilovně snažil vystřihnout něco ve stylu Roberta De Nira (kombinace LaMotty ze Zuřícího Býka a Caponeho z Neúplatných), ale s pokřivenou grimasou a směšně vystouplými nadočnicovými oblouky se celou dobu pohybuje na hranici parodie a je spíš k politování.

Ani jeden z nich neví, co má hrát. Chápu, ve scénáři se nebylo čeho chytit, ale práce s herci padá jednoznačně na vrub režiséra, který si s nimi nevěděl rady. Nejvíc je to vidět u Goslinga, který se pořád jen chlapecky usmívá, pokuřuje a odevzdaně přechází od ničeho k ničemu jak agent s teplou vodou. Ani po technické stránce to moc nedopadlo. Fleischer si dal práci s nákladnou a puntičkářskou retro stylizací. Bohužel jenom proto, aby to celé zabil rádoby efektními moderními zpomalovačkami à la Guy Ritchie v každém druhém záběru. Kamera jinak poměrně příjemná, střih snesitelný, hudba nevýrazná. Vyumělkované, bez života, bez atmosféry. Jistě to dalo spoustu práce, nemůžu ale nevidět, že mohla být odvedena o dost lépe. Závěrečné idylce na pláži chybělo už jenom logo cestovní kanceláře a duchaplný slogan typu „Leťte s námi k lepším zítřkům“. Donesly se mi zvěsti stran posunuté premiéry a trablů během vynuceného přestříhávání, bojím se ale, že tenhle filmový pokus by z bahna průměrnosti nevytáhl ani rozšířený director’s cut s alternativním koncem. To spíš osmiminutový hardcore remake v režii Luca Bessona. Třeba.