Jakub Koumar | Články / Recenze | 12.10.2015
Félicia Atkinson je spojena s vnímáním umění z komplexního nadhledu a se snahou o propojení jeho výběžků mezi sebou. Nesnaží se ale o zásadní skloubení všech uměleckých odvětví jako gesamkunstwerk. Atkinson nehledá totální dílo, ale jednotlivé umělecké aspekty provazuje tenkými nitkami s jednoduchými uzlíčky na koncích. I proto ji už od starších alb provází nezvyklá křehkost, do níž se jemné struktury provázané z hudby, literatury i výtvarného umění propadají. Týká se to ať jejího promlouvání do cizích kompozic, tak i vlastních skladeb.
Celou její práci prostupuje notná dávka něhy, se kterou zvukově pracuje. Jako moderní výtvarnice důsledně studuje materiál, který se jí dostává pod ruce, v hudbě jsou to nepřeberné vlivy od folku přes drone až k elektroakustickým kompozicím soudobé hudby. Zároveň se ale topí v určité roztříštěnosti. Na každé nahrávce totiž přichází s jiným konceptem, jako by uvnitř měla obrovský tvůrčí motor, který ji stále žene za hledáním něčeho nového. Jako konceptuální umělkyni jí to nemůžeme mít za zlé, jen je poněkud obtížné najít pevnější bod, k němuž by se posluchač mohl upnout.
Což nic nemění na tom, že právě fantasticky hluboká studnice nápadů je pastvou pro uši. Bez jakýchkoli omezení je můžete napínat a čekat na nové a nové přístupy vycházející z premis, kterých se Atkinson sice drží, ale slepě nenásleduje. Nové nápady jí nepadají samy do klína, stojí za nimi hluboká reflexe předchozí práce. Namísto technologické sofistikovanosti k tomu využívá co nejelementárnější software. Kreativita, s jakou s těmito prostředky pracuje, je nebývalým důkazem Freudova tvrzení, že čím více zjednodušíme možnosti, tím více vyniknou schopnosti. Mimo sebereflexe a jednoduchého prostředí je potřeba vyzdvihnout další dva důležité tvůrčí faktory. Prvním je rekontextualizace zvuku, kdy Atkinson ve stopách konkrétní hudby dává jednotlivým zvukům novou a estetickou hodnotu. Tím druhým pak je velký důraz na DIY přístup.
Díky tomu všemu je A Readymade Ceremony působivou koláží experimentálních kompozic, noiseu, ambientu a konkrétní hudby, díky bohatým vlivům vzdálená moderní zvukové studii. Skladby mají těžko opakovatelnou atmosféru. Po opatrných zvukových krůčcích se vkrádají do mysli, že je není možné vypnout nebo přeskočit, autorčin šepot budí pocit, že se před vámi odehrává neobyčejné tajemství.
Poslední, a nutno dodat, že jedna z nejlepších nahrávek Félicie Atkinson, je půvabně melodická, ale i velice kakofonní, působivě promyšlená, a zároveň vlídná. Pokud jsem mluvil o tom, že je těžké v tvorbě umělkyně najít pevný, opěrný bod, album A Readymade Ceremony toto tvrzení vyvrací. I přesto, že vytržené z kontextu tvorby jeho význam nepatrně slábne.
Félicie Atkinson - A Readymade Ceremony (Shelter Press, 2015)
www.feliciaatkinson.bandcamp.com
Live: 3. Kniha z kina, 16. 10. 2015, Ponrepo, Praha
www.facebook.com/events/1628582250724590
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.