Články / Recenze

Stinka: Bído, čau!

Stinka: Bído, čau!

Jakub Koumar | Články / Recenze | 06.04.2016

Hana Lundiaková vystupující pod pseudonymem drobného korýše se může jevit jako poměrně nová tvář. Mimo svoje alter ego Stinka má ale už pořádně nahráno, když za sebou máte angažmá u Tří sester, můžete o sobě tvrdit leccos. A taky si leccos dovolit. Třeba se pojmenovat po skladbě Psích vojáků nebo točit v Jámoru. To první může kdekdo, zato Ondřej Ježek s kdekým netočí. A že se jeho precizní práce promítne do celé desky, je už tak nějak samozřejmé. Pokud tedy máte co hrát.

A to Stinka rozhodně má. Bído, čau je její druhá deska a stejně jako ta první je zaplněná velice osobitým projevem a šramlovou atmosférou, byť tancovat asi moc nebudete. Ne že byste nemohli, písně Stinky jsou dostatečně rázné. Jenže stejně jako stinka s malým „s“ i poněkud světloplaché.


Bído, čau je z těch desek, které se vás nesnaží vytrhnout z mizérie, ale ani se v ní vyloženě nerýpou. Jen ve vlhké hlíně čekají na vaše chmury, aby na nich hodovaly a třeba je i přetvořily v naprosto organické a živoucí písně. Stinka je chvílemi hraje jako lokální kutálka s příjemně rozklíženou upřímností, později se ostře vymezuje undergroundovým chraptěním a pak nade vším nonšalantně mávne rukou. Celou nahrávkou prostupuje světská nálada vysmívající se současnému světu. Působí to, jako by pro Stinku byla hudba tou nejpřirozenější potřebou. Když se zpěvačka opírá do textů podpořených sice trochu monotematickým, ale taky příjemně vyváženým aranžmá, hudba jako by prostupovala celé její obrněné tělo. Do skladeb k tomu příjemně skřípají kytary, což je překvapivě uhrančivější element než akordeon, který se v dnešní době snadno přejí. Stinka je ale opatrná a nechává ho odpočívat nebo jenom kráčet podél žesťů, bicích či dud.

Druhá deska Hany Lundiakové možná trochu utrpí přezíravým nezájmem, ovšem Stinka se nepotřebuje vyhřívat na slunných místech. Ráda se schovává ve vlhkých škvírách, kde pracuje s tím, co ostatní vlastně ani nevidí. Skrývá se v hudebních zákoutích, jež působí mrtvě, ale stačí obrátit kámen a nestačíte se divit, jak je pod ním živo.

Info

Stinka - Bído, čau... (Polí5, 2015)
www.poli5.bandcamp.com/album/b-do-au

Live: 5+5 let Polí5 (Benefiční festival)
8. 4. 2016 19:00
Malostranská Beseda, Praha
www.facebook.com/events/457105317815103

Text vyšel v magazínu Full Moon #57.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace