Jakub Koumar | Články / Recenze | 06.04.2016
Hana Lundiaková vystupující pod pseudonymem drobného korýše se může jevit jako poměrně nová tvář. Mimo svoje alter ego Stinka má ale už pořádně nahráno, když za sebou máte angažmá u Tří sester, můžete o sobě tvrdit leccos. A taky si leccos dovolit. Třeba se pojmenovat po skladbě Psích vojáků nebo točit v Jámoru. To první může kdekdo, zato Ondřej Ježek s kdekým netočí. A že se jeho precizní práce promítne do celé desky, je už tak nějak samozřejmé. Pokud tedy máte co hrát.
A to Stinka rozhodně má. Bído, čau je její druhá deska a stejně jako ta první je zaplněná velice osobitým projevem a šramlovou atmosférou, byť tancovat asi moc nebudete. Ne že byste nemohli, písně Stinky jsou dostatečně rázné. Jenže stejně jako stinka s malým „s“ i poněkud světloplaché.
Bído, čau je z těch desek, které se vás nesnaží vytrhnout z mizérie, ale ani se v ní vyloženě nerýpou. Jen ve vlhké hlíně čekají na vaše chmury, aby na nich hodovaly a třeba je i přetvořily v naprosto organické a živoucí písně. Stinka je chvílemi hraje jako lokální kutálka s příjemně rozklíženou upřímností, později se ostře vymezuje undergroundovým chraptěním a pak nade vším nonšalantně mávne rukou. Celou nahrávkou prostupuje světská nálada vysmívající se současnému světu. Působí to, jako by pro Stinku byla hudba tou nejpřirozenější potřebou. Když se zpěvačka opírá do textů podpořených sice trochu monotematickým, ale taky příjemně vyváženým aranžmá, hudba jako by prostupovala celé její obrněné tělo. Do skladeb k tomu příjemně skřípají kytary, což je překvapivě uhrančivější element než akordeon, který se v dnešní době snadno přejí. Stinka je ale opatrná a nechává ho odpočívat nebo jenom kráčet podél žesťů, bicích či dud.
Druhá deska Hany Lundiakové možná trochu utrpí přezíravým nezájmem, ovšem Stinka se nepotřebuje vyhřívat na slunných místech. Ráda se schovává ve vlhkých škvírách, kde pracuje s tím, co ostatní vlastně ani nevidí. Skrývá se v hudebních zákoutích, jež působí mrtvě, ale stačí obrátit kámen a nestačíte se divit, jak je pod ním živo.
Stinka - Bído, čau... (Polí5, 2015)
www.poli5.bandcamp.com/album/b-do-au
Live: 5+5 let Polí5 (Benefiční festival)
8. 4. 2016 19:00
Malostranská Beseda, Praha
www.facebook.com/events/457105317815103
Text vyšel v magazínu Full Moon #57.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.