Vadim Petrov | Články / Recenze | 31.12.2018
Začátek a Dmitrievna se dusí, píseň Hystericus reflektuje možný příznak úzkostných poruch – zablokované hrdlo. Pro pop nezvykle temný text dokresluje odevzdanou atmosféru první skladby, moc se ale nehodí na začátek desky. Raději si představme titulní track jako poslední, tam se protancujeme až za chvíli a po doznění posledního delaye zůstane pocit očekávání, touhy normálně dýchat, vidina svobodných zítřků.
Debutové EP vydává Dmitrievna po několika singlech a pár živých vystoupeních. Z původní touhy tančit vytepala internetovou personu, která se čím dál častěji manifestuje v českých i berlínských klubech v podobě techno divošky z východu.
Zpátky do nultých let: na mezinárodní fenomén tehdy stačilo, aby se dvě holky chytly za ruce, a do rádií se občas vloudil i breakbeat. Hifivěže, diskmeny, vypalovačky, lihovky, co vlastně znamenají ty plusy a minusy na cédéčkách? V prostoru se objevují rozličné samply, laser sotva přečte data z poškrábaného povrchu disku, zahleněný distortion ukotvený důrazným kopákem. V téhle estetice se Dmitrievna přehrabuje a vytahuje na světlo zapomenuté drobnosti. Výjimečnost jí dodává charakteristický zpěv, krom tracku Ya se jedná výhradně o táhlé a často záměrně repetitivní pasáže ztrácející se ve vrstvách reverbu. Nehledejte ale žádné umčo, nebo ho aspoň nehledejte moc, příjemně afektovaný projev stojí v kontrastu s předvídatelnou strukturou tanečního popu. Dmitrievna se ale nesnaží setřást pouta rádiových aranžmá, naopak se v ní vyžívá.
Nejvíce se o pozornost hlásí track Ya. Nahrává mu hned několik skutečností, zejména ale vokál. Dmitrievna se místo nepřítomného hloubání pohybuje někde na hraně rapu a prostého verbálního útoku (čti: zjebu), navíc konečně zahodila nemastnou angličtinu a káže rusky. Zní cize, agresivně a nepoddajně, skvělý osobní manifest. Zároveň nasadila kopák, za který by se nestyděli ani dřevorubci, co v mraze kácí duby kňazovi na statek.
Dmitrievna na debutovém EP představuje svébytnou estetiku, která skýtá potenciál, čočka je ale ještě zamlžená a potřebuje vyleštit. Nejde o definici, zatím spíš o slibný návrh.
Dmitrievna – Hystericus (Napp Records, 2018)
fb interpretky
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.