Vadim Petrov | Články / Recenze | 31.12.2018
Začátek a Dmitrievna se dusí, píseň Hystericus reflektuje možný příznak úzkostných poruch – zablokované hrdlo. Pro pop nezvykle temný text dokresluje odevzdanou atmosféru první skladby, moc se ale nehodí na začátek desky. Raději si představme titulní track jako poslední, tam se protancujeme až za chvíli a po doznění posledního delaye zůstane pocit očekávání, touhy normálně dýchat, vidina svobodných zítřků.
Debutové EP vydává Dmitrievna po několika singlech a pár živých vystoupeních. Z původní touhy tančit vytepala internetovou personu, která se čím dál častěji manifestuje v českých i berlínských klubech v podobě techno divošky z východu.
Zpátky do nultých let: na mezinárodní fenomén tehdy stačilo, aby se dvě holky chytly za ruce, a do rádií se občas vloudil i breakbeat. Hifivěže, diskmeny, vypalovačky, lihovky, co vlastně znamenají ty plusy a minusy na cédéčkách? V prostoru se objevují rozličné samply, laser sotva přečte data z poškrábaného povrchu disku, zahleněný distortion ukotvený důrazným kopákem. V téhle estetice se Dmitrievna přehrabuje a vytahuje na světlo zapomenuté drobnosti. Výjimečnost jí dodává charakteristický zpěv, krom tracku Ya se jedná výhradně o táhlé a často záměrně repetitivní pasáže ztrácející se ve vrstvách reverbu. Nehledejte ale žádné umčo, nebo ho aspoň nehledejte moc, příjemně afektovaný projev stojí v kontrastu s předvídatelnou strukturou tanečního popu. Dmitrievna se ale nesnaží setřást pouta rádiových aranžmá, naopak se v ní vyžívá.
Nejvíce se o pozornost hlásí track Ya. Nahrává mu hned několik skutečností, zejména ale vokál. Dmitrievna se místo nepřítomného hloubání pohybuje někde na hraně rapu a prostého verbálního útoku (čti: zjebu), navíc konečně zahodila nemastnou angličtinu a káže rusky. Zní cize, agresivně a nepoddajně, skvělý osobní manifest. Zároveň nasadila kopák, za který by se nestyděli ani dřevorubci, co v mraze kácí duby kňazovi na statek.
Dmitrievna na debutovém EP představuje svébytnou estetiku, která skýtá potenciál, čočka je ale ještě zamlžená a potřebuje vyleštit. Nejde o definici, zatím spíš o slibný návrh.
Dmitrievna – Hystericus (Napp Records, 2018)
fb interpretky
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.