prof. Neutrino | Články / Recenze | 12.07.2020
Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené. Daniel Prokop je mediálně známý sociolog zaměřující se na ožehavá politická a sociální témata. A jeho kniha je sice plná odkazů na kvantitativní průzkumy veřejného mínění (tabulek ani grafů se bát nemusíte), jako insider si je však dobře vědom jejich limitů, mnohé chybné metody v knize i rozkrývá. Výsledky těchto průzkumů se totiž dají velmi snadno postavit tak, aby vycházely, jak mají, anebo tak špatně, že o ničem nevypovídají. Záleží na tom, koho, kdy, jak na co se ptáte a jak výsledky interpretujete. Některé průzkumy se však vskutku snaží objektivně postihnout nepostihnutelné, a to tendence společnosti k určitému kolektivnímu jednání.
Slepé skvrny jsou místa na sítnici, které nám zabraňují vidět věci, nacházející se v naší těsné blízkosti. Zde jsou myšleny společenské neduhy jako chudoba, nekvalitní vzdělávání, špatný systém sociálních dávek, nedostupnost bydlení či genderová nerovnost. Ne že bychom o nich nevěděli, ale většinou nevidíme jejich skutečné příčiny a často ani důsledky. Autor se nám je snaží pomoci dohledat a spatřit je. Navíc jako angažovaný „veřejný intelektuál“ přichází i s návrhy možných řešení, jako je třeba menší zdanění práce a větší zdanění majetku. Řadí se tak mezi sociální vědce, kteří dnes poukazují na selhání ideologie věčného růstu a bludnost neoliberálních manter o tom, jak si je každý strůjce svého blahobytu.
Ekonomické i sociální nůžky jsou dnes až příliš rozevřeny a do sítě chudoby se chytá, třeba v podobě exekucí, spirály zadluženosti či sociální vyloučenosti, čím dál víc lidí, bez vyhlídky na světlejší zítřky. Bohatí bohatnou - chudí chudnou. Pokud se celkový ekonomický systém nezačne narovnávat a lidé nebudou mít podobné startovní podmínky, čekají většinu z nás hubené časy. Jsme tak zřejmě svědky fáze kapitalismu, kterým je oligarchizace politiky v čele s populisty Trumpem či Babišem, kteří hájí především své zájmy a ohýbají si zákony dle momentální potřeby. Přitom umně vytvářejí dojem, že hájí zájmy „většiny“ a zaběhlý pořádek. Ale co když se z tohoto „pořádku“ stal pořádný svinčík?
Prokop pobýval i ve Spojených státech, a tak může i srovnávat tamní situaci s tou naší. Celková tendence je bohužel obdobná - zneužívání státu politiky, vzestup nového populismu, snaha o polarizaci společnosti, eroze demokracie, ignorance klimatických změn, korupce, sílící vliv dezinformací či šíření kulturních stereotypů. Z našeho prostředí se dá jmenovat účelové šíření nepravdy o 80 % většině, která prý nesnáší migranty, což však neodpovídá žádnému reálnému průzkumu, ale populisté s tím rádi operují a poukazují tak na údajnou odcizenost „intelektuálních elit“ a vytváří zástupné kulturní války. Ty však jen překrývají skutečné společenské a politické problémy. Populisté pracují více s dojmy a emocemi než s fakty, ale lidé na to často slyší, protože strach a nenávist spojuje víc než pozitivní vize. Navíc se rádi pasují do role zástupců „fiktivního“ lidu, přestože nahrávají především zájmům oligarchie, bank a korporátů. Podobnými problémy se ve svých posledních knihách zabývají třeba novinářka Naomi Kleinová či antropolog David Graeber a docházejí v nich k velmi podobným závěrům.
Na jedné názorové misce vah jsou dnes zaslepení „konzervativci“, na druhé zase obdobně slepotou postižení „progresivisté“. Obě strany vidí svět prizmatem své ideologie, což obvykle nevede k rozumnému konsenzu, který je v demokracii nutností. Prokop se snaží o vyváženost, ale zároveň směřuje k potřebné změně než k udržování statusu quo. Důležitým motivem jeho práce je tak zamyšlení, jak realisticky udělat naší společnost spravedlivější pro skutečnou většinu lidí a ne jen pro úzkou elitu nejbohatších, a narovnat tak ekonomickou i společenskou nerovnováhu. K tomuto procitnutí a vyléčení z dočasné slepoty může snad pomoci i tato kniha plná ostrých dat, ale i vtipných metafor.
Daniel Prokop - Slepé skvrny (Host, 2020)
web vydavatele
Obsáhlou esej věnovanou Slepým skvrnám najdete v magazínu Full Moon #111-112.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.