Články / Recenze

Ta, co jede na tygru - Shilpa Ray

Ta, co jede na tygru - Shilpa Ray

Michal Pařízek | Články / Recenze | 27.10.2015

OHODNOŤTE DESKU

Piráti z Disneylandu přinesli kromě rumového přízvuku Johnnyho Deppa další vedlejší efekt – dvě rozsáhlé kompilace Rogue’s Gallery, plné písní a popěvků o moři a jeho vlcích. Kromě celebrit na nich najdeme i Jarvise Cockera, Michaela Giru nebo Chucka E. Weisse, na obou dílech se objevuje také Nick Cave – kromě vokálů s Warrenem Ellisem producentsky zaštítil novou verzi klasiky Pirate Jenny z Třígrošové opery. Září v ní zpěvačka Shilpa Ray.

Scéna, v níž Cave a Ellis vzpomínají na vystoupení před Ninou Simone, patří k mnoha krásným momentům snímku 20 000 dní na Zemi. Pirate Jenny v podání Simone je legendární jako zpěvačka sama, právě k ní bývá Shilpa Ray přirovnávána. Stejně jako k Blondie, Patti Smith nebo třeba k The Cramps. Vyzařuje kouzlo starých časů, ozvěny CBGB a původního newyorského punku. Sama o sobě mluví jako o Bengali woman from Jersey, vzpomíná, jak jí rodiče zakazovali pop music a nutili do studia klasické indické hudby. Ale nejde o lkaní nad osudem, spíš zábavné vyprávění plné smíchu a ironie. Podobný postoj odráží ve své tvorbě, nevázané a rozpustilé písně pracují s vážnými tématy.

Spolupráce s Beat the Devil a Happy Hookers byla divoká, EP It’s All Self Fellatio, vydané u příležitosti turné s Cavem, pak přineslo smířlivější zvuk, byť spáry neobrousil. Plným halám vyhrávala nebojácně sama, bez kapely v zádech, jen s harmoniem, pozornost publika dokázala získat i tak. Album Last Year’s Savage je postaveno na souhře harmonia se steel kytarou, nezvyklá instrumentace nutí k pozornějšímu poslechu. Divočinu nahradily chytré, podezřele hitové aranže.

Opičí maska z obalu nehledí náhodou, jak bylo řečeno jinde: člověk s maskou z principu něco ukrývá. Shilpa Ray na to jde odjinud, používá třetí osobu, pracuje se svým já jako s rolí. Komunikace je tak snazší, vždy ale upřímná. „Nikdy jsem nebyla populární, a to se vlastně nezměnilo,“ říká se smíchem a dodává: „Nesnáším klábosení a tlachání, dělám tyhle věci, jen když mi zaplatí.“ Last Year’s Savage je o posedlosti, touze a obavách. Všeho si Ray užila dosyta – dříve se z toho snažila vykřičet, dnes je tišší a koncentrovanější. Své démony vplétá do bizarních historek a jinotajů, nebojí se je vtipně a elegantně pojmenovat.

Stranou nezůstalo náboženství, feminismus ani New York. Město, které si pro punkovou poetiku, Velvet Underground nebo New York Dolls zamilovala, je dnes proměněné, což věcně komentuje. Nepatří do žádné scény, královnou popularity se nestane. Shilpa Ray je samotář a snílek, který si věci dělá po svém. Snad i spoluprací s Cavem si potvrdila, že je na správné cestě. A jak říkají v Indii, kdo jede na tygru, nemůže seskočit.

Info

Shilpa Ray - Last Year’s Savage (Northern Spy, 2015)
www.shilparay.net

Live:
10. 11. 2015 Kabinet Múz, Brno
16. 11. 2015 Lucerna Music, Praha
21. 11. 2015 T-klub, Rožnov pod Radhoštěm

Text vyšel v magazínu Full Moon #51-52.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace