Michal Pařízek | Články / Recenze | 27.10.2015
Piráti z Disneylandu přinesli kromě rumového přízvuku Johnnyho Deppa další vedlejší efekt – dvě rozsáhlé kompilace Rogue’s Gallery, plné písní a popěvků o moři a jeho vlcích. Kromě celebrit na nich najdeme i Jarvise Cockera, Michaela Giru nebo Chucka E. Weisse, na obou dílech se objevuje také Nick Cave – kromě vokálů s Warrenem Ellisem producentsky zaštítil novou verzi klasiky Pirate Jenny z Třígrošové opery. Září v ní zpěvačka Shilpa Ray.
Scéna, v níž Cave a Ellis vzpomínají na vystoupení před Ninou Simone, patří k mnoha krásným momentům snímku 20 000 dní na Zemi. Pirate Jenny v podání Simone je legendární jako zpěvačka sama, právě k ní bývá Shilpa Ray přirovnávána. Stejně jako k Blondie, Patti Smith nebo třeba k The Cramps. Vyzařuje kouzlo starých časů, ozvěny CBGB a původního newyorského punku. Sama o sobě mluví jako o Bengali woman from Jersey, vzpomíná, jak jí rodiče zakazovali pop music a nutili do studia klasické indické hudby. Ale nejde o lkaní nad osudem, spíš zábavné vyprávění plné smíchu a ironie. Podobný postoj odráží ve své tvorbě, nevázané a rozpustilé písně pracují s vážnými tématy.
Spolupráce s Beat the Devil a Happy Hookers byla divoká, EP It’s All Self Fellatio, vydané u příležitosti turné s Cavem, pak přineslo smířlivější zvuk, byť spáry neobrousil. Plným halám vyhrávala nebojácně sama, bez kapely v zádech, jen s harmoniem, pozornost publika dokázala získat i tak. Album Last Year’s Savage je postaveno na souhře harmonia se steel kytarou, nezvyklá instrumentace nutí k pozornějšímu poslechu. Divočinu nahradily chytré, podezřele hitové aranže.
Opičí maska z obalu nehledí náhodou, jak bylo řečeno jinde: člověk s maskou z principu něco ukrývá. Shilpa Ray na to jde odjinud, používá třetí osobu, pracuje se svým já jako s rolí. Komunikace je tak snazší, vždy ale upřímná. „Nikdy jsem nebyla populární, a to se vlastně nezměnilo,“ říká se smíchem a dodává: „Nesnáším klábosení a tlachání, dělám tyhle věci, jen když mi zaplatí.“ Last Year’s Savage je o posedlosti, touze a obavách. Všeho si Ray užila dosyta – dříve se z toho snažila vykřičet, dnes je tišší a koncentrovanější. Své démony vplétá do bizarních historek a jinotajů, nebojí se je vtipně a elegantně pojmenovat.
Stranou nezůstalo náboženství, feminismus ani New York. Město, které si pro punkovou poetiku, Velvet Underground nebo New York Dolls zamilovala, je dnes proměněné, což věcně komentuje. Nepatří do žádné scény, královnou popularity se nestane. Shilpa Ray je samotář a snílek, který si věci dělá po svém. Snad i spoluprací s Cavem si potvrdila, že je na správné cestě. A jak říkají v Indii, kdo jede na tygru, nemůže seskočit.
Shilpa Ray - Last Year’s Savage (Northern Spy, 2015)
www.shilparay.net
Live:
10. 11. 2015 Kabinet Múz, Brno
16. 11. 2015 Lucerna Music, Praha
21. 11. 2015 T-klub, Rožnov pod Radhoštěm
Text vyšel v magazínu Full Moon #51-52.
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).