Petr Janiš | Články / Recenze | 12.07.2014
Patrick Chauvel je nezávislý fotograf, jenž se zúčastnil více než dvaceti válečných konfliktů, tvůrce několika dokumentárních filmů a také spisovatel; Boty Ricarda Jesuse je jeho doposud třetí kniha, která u nás vyšla. Formálně navazuje na knižní prvotinu Válečný reportér, ve které Chauvel čtenáře seznamoval s válečnými konflikty odehrávajícími se na území „převážně neškodném“ – planetě Zemi. Poslední Chauvelova kniha se oproti „globalizovanému“ debutu věnuje pouze jednomu regionu – Latinské Americe. Regionu, kde i vrtulník lze sestřelit šípem, protože na území, „...kde ti pavouk ukradne baterku, je možný všechno“. Chauvel se ovšem nevěnuje pouze občanským válkám, revolučním konfliktům a nepokojům, kterých se účastnil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, i když tyto události v jeho knize převládají.
Zdá se skoro až nemožné, že se dá s humorem psát o konfliktech, ve kterých dennodenně umírají desítky civilistů, sebeironicky glosovat setkání s ikonou reggae kultury, samotným Bobem Marleym, sarkasticky popisovat revoluční ideály nebo suše pozorovat dodržované obyčeje vzývatelů Marxe a Engelse, od nichž by se ve jménu pokroku měli odstřihnout. Chauvelovi se tento těžko představitelný úkol podařil s podobným úspěchem, jakým o vesele smutných všedních situacích zpívají kapely Bez ladu a skladu nebo Mňága & Žďorp.
I přes to, že s Chauvelem můžeme alespoň na chvíli vstoupit na území Jamajky, Kuby, Surinamu, Salvadoru a nakrátko být účastníky policejního násilí proti přistěhovalcům v americkém Miami, nelze knihu chápat jako bedekr, který by bylo možno použít k cestování po regionu Latinské Ameriky dnešních dní.
Obsaženo je několikero situací, u kterých není jisté, jestli se má člověk smát nebo plakat. Krom zmiňovaného setkání s Bobem Marleyem („... ukáže na mě prstem, dusí se smíchy a řekne: ,Dvacet šest hodin, ne dvě... Máte zpoždění dvacet šest hodin!’“), v paměti snad nejvíc utkví surrealistická legionářská bojůvka ze Surinamu, která působí jako literární verze Coppolovy Apokalypsy. Ozbrojenci však nečelí diktátorovým rozmarům, ale tradiční víře a rituálům, jež zosobňuje postava místního šamana, ovlivňujícího „vybavení“ válečníků na bojovém poli: „... vidím osamělého muže, jak jde prostředkem silnice a drží v zubech velký list. Na zádech má klec, z níž vycházejí zoufalé skřeky jeho duše, která má lepší intuici než on. Zvedne starou loveckou pušku a vystřelí na obrněný vůz, ten mu odpoví dávkou, jež ho rozpůlí. Pták odlétne.“ V neposlední řadě stojí za zmínku reálie Kuby počátku osmdesátých let. Není potřeba příliš velké fantazie a před očima vyvstává obraz střední Evropy nedávno minulé: „Vezmu telefon, abych incident oznámil, ale tlačítko č. 9 se mi přilepí na prst a já hloupě zírám na pružinku...“ Zapálené proletářské přesvědčení jednoho z obyvatel „ostrova svobody“ lze pochopit, ovšem v reálném světě se stává spíše představou naivní: „Když se na něčem podílíme a nic neuděláme, stane se z nás komplic. Revoluce znamená, že nebudeme říkat: co s námi bude? Ale: co bych mohl udělat, abych to změnil?“
Po přečtení Chauvelovy knihy může být překvapivým zjištěním, že důležitou výbavou správného bojovníka vůči všem vykořisťovatelským -ismům není pouze přesvědčení a zbraň, ale také boty, jež jsou takřka nedostatkovou komoditou.
Patrick Chauvel – Boty Ricarda Jesuse (Garamond, 2013)
http://www.e-garamond.cz/boty-ricarda-jesuse-p-595.html
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.