Články / Recenze

Tam, kde pavouk krade baterku

Tam, kde pavouk krade baterku

Petr Janiš | Články / Recenze | 12.07.2014

Patrick Chauvel je nezávislý fotograf, jenž se zúčastnil více než dvaceti válečných konfliktů, tvůrce několika dokumentárních filmů a také spisovatel; Boty Ricarda Jesuse je jeho doposud třetí kniha, která u nás vyšla. Formálně navazuje na knižní prvotinu Válečný reportér, ve které Chauvel čtenáře seznamoval s válečnými konflikty odehrávajícími se na území „převážně neškodném“ – planetě Zemi. Poslední Chauvelova kniha se oproti „globalizovanému“ debutu věnuje pouze jednomu regionu – Latinské Americe. Regionu, kde i vrtulník lze sestřelit šípem, protože na území, „...kde ti pavouk ukradne baterku, je možný všechno“. Chauvel se ovšem nevěnuje pouze občanským válkám, revolučním konfliktům a nepokojům, kterých se účastnil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, i když tyto události v jeho knize převládají.

Zdá se skoro až nemožné, že se dá s humorem psát o konfliktech, ve kterých dennodenně umírají desítky civilistů, sebeironicky glosovat setkání s ikonou reggae kultury, samotným Bobem Marleym, sarkasticky popisovat revoluční ideály nebo suše pozorovat dodržované obyčeje vzývatelů Marxe a Engelse, od nichž by se ve jménu pokroku měli odstřihnout. Chauvelovi se tento těžko představitelný úkol podařil s podobným úspěchem, jakým o vesele smutných všedních situacích zpívají kapely Bez ladu a skladu nebo Mňága & Žďorp.

I přes to, že s Chauvelem můžeme alespoň na chvíli vstoupit na území Jamajky, Kuby, Surinamu, Salvadoru a nakrátko být účastníky policejního násilí proti přistěhovalcům v americkém Miami, nelze knihu chápat jako bedekr, který by bylo možno použít k cestování po regionu Latinské Ameriky dnešních dní.

Obsaženo je několikero situací, u kterých není jisté, jestli se má člověk smát nebo plakat. Krom zmiňovaného setkání s Bobem Marleyem („... ukáže na mě prstem, dusí se smíchy a řekne: ,Dvacet šest hodin, ne dvě... Máte zpoždění dvacet šest hodin!’“), v paměti snad nejvíc utkví surrealistická legionářská bojůvka ze Surinamu, která působí jako literární verze Coppolovy Apokalypsy. Ozbrojenci však nečelí diktátorovým rozmarům, ale tradiční víře a rituálům, jež zosobňuje postava místního šamana, ovlivňujícího „vybavení“ válečníků na bojovém poli: „... vidím osamělého muže, jak jde prostředkem silnice a drží v zubech velký list. Na zádech má klec, z níž vycházejí zoufalé skřeky jeho duše, která má lepší intuici než on. Zvedne starou loveckou pušku a vystřelí na obrněný vůz, ten mu odpoví dávkou, jež ho rozpůlí. Pták odlétne.“ V neposlední řadě stojí za zmínku reálie Kuby počátku osmdesátých let. Není potřeba příliš velké fantazie a před očima vyvstává obraz střední Evropy nedávno minulé: „Vezmu telefon, abych incident oznámil, ale tlačítko č. 9 se mi přilepí na prst a já hloupě zírám na pružinku...“ Zapálené proletářské přesvědčení jednoho z obyvatel „ostrova svobody“ lze pochopit, ovšem v reálném světě se stává spíše představou naivní: „Když se na něčem podílíme a nic neuděláme, stane se z nás komplic. Revoluce znamená, že nebudeme říkat: co s námi bude? Ale: co bych mohl udělat, abych to změnil?“

Po přečtení Chauvelovy knihy může být překvapivým zjištěním, že důležitou výbavou správného bojovníka vůči všem vykořisťovatelským -ismům není pouze přesvědčení a zbraň, ale také boty, jež jsou takřka nedostatkovou komoditou.

Info

Patrick Chauvel – Boty Ricarda Jesuse (Garamond, 2013)
http://www.e-garamond.cz/boty-ricarda-jesuse-p-595.html

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace