#ThatsNotMe. Skepta na vrcholu.

Dlouho přehlížený britský grime, jenž bez předsudků reflektuje situaci vyloučených černošských lokalit, se na konci nulté dekády dostal do slepé uličky, když se probojoval na vrchol britských hitparád. Z textů se vytratilo sociální sdělení a z předních představitelů se staly figurky vyměňující autenticitu za rádiovou jednoduchost. Bledě to ještě na přelomu dekád vypadalo s rapperem a producentem Skeptou - jeho třetí deska Doin‘ It Again (2011) sice zaznamenala jakýs takýs úspěch, nicméně se zcela míjela s původním účelem žánru.

Před dvěma lety proto přišel s prohlášením, že už nebude dělat hloupou podlézavou hudbu a dostane grime do středu dění tou správnou cestou. Gesto pak podpořil i singlem #ThatsNotMe, kde se svým bratrem JME ze sebe smyli rádio friendly nálepku, když oprášili explicitní projev a původní miléniové klubové beaty inspirované zvukem digiher. V textu pak Skepta započal svou proměnu, když se navezl do ostrovních popových poměrů.

Grimeovou korunu však definitivně dostal až s loňským vydáním singlu Shutdown. Ten byl reakcí na negativní odezvu lidí, které vystrašila skupina agresivně vyhlížejících černošských MCs po boku Kanye Westa během jeho vystoupení na Grammy. Singl byl magazínem NME vyhodnocen nejlepší skladbou roku a přehlížená rekonstrukce subkultury získala mediální prostor. Shutdown se stejně jako zbytek desky vypořádává s odcizením. Skepta se jako alfa samec vrací zpět do ulic a nejde o prázdné machrování, ale o sjednocení komunity, která se pak o to silněji staví proti rasové nebo genderové diskriminaci, postihující menšinová etnika v globální metropoli.

Na pomoc mu přichází ostřílený MC Wiley nebo reprezentant nové generace Novelist. S ním spolupracoval na jednom z nejsilnějších kousků Lyrics, jenž je sebejistou výpovědí dvou mužů, kteří si vybojovali plnou pozornost posluchačů i médií. Skeptovu originální explicitní produkci přeruší v půlce desky dvojice slabších singlů, které vznikly se zaoceánskými interprety a završují tak pronikání grimeu do amerického kontextu. Melodická Ladies Hit Squat zní jako obstojný rapový mainstream letmo reflektující jak tamní acidovou vlnu, tak tu britskou klubovou, zato Numbers feat. Pharell Williems zaspal dobu a na desce působí strojeně a zbytečně.

Konnichiwa je pozdrav ze znovu dobytého vrcholu, který nespočívá ve válcování primetimů, ani evropských či amerických hitparád, ale v uznání a koexistenci s ostatními subkulturami.