TV on the Radio: Alternativa v praxi

Jsou kapely, které jsou na scéně desítky let. Mají slávu, zásluhy i miliony. Přesto se rozhodnou vydání další desky pojistit účelovým spolčením s jablečnou lobby a své songy lidem naservírovat v blyštivém digitálním balení opentleném mediálním humbukem. Že tím svou hudbu degradují na produkt a posluchače na zákazníky, zřejmě nikdo z rockových legend neřeší. Publicita především. A pak jsou kapely, které jen utrousí, že nové album bude ze všech dosavadních tím zaručeně nejlepším a dají věcem volný průběh. Vy se v duchu usmějete a z legrace zkoušíte spočítat, kolikrát už jste něco podobného slyšeli. U první trojmístné cifry vás to přestane bavit a raději zmáčknete PLAY a pomalu si chystáte šťavnaté invektivy. Dáte první track, druhý, třetí – a sakra, ten matroš má vážně něco do sebe! Hned vás napadne, že Tunde Adebimpe možná zase tolik nekecal, když se nechal slyšet, že nová deska je na tisíc procent to nejpovedenější, co kdy TV on the Radio nahráli.

Přitom kapela měla na mále. V roce 2011, krátce po vydání dosud poslední studiovky Nine Types of Light, podlehl rakovině plic basák Gerard Smith, budoucnost byla nejistá. Loni bezprizorně vypuštěné singly Mercy a Million Miles však naznačily, že touha být spolu a psát písničky by nakonec mohla převážit nad ztrátou letitého spoluhráče a blízkého přítele. Aktuální album ale není výsledkem skupinové terapie, která by účtovala s minulostí, spíše energickým impulzem do další práce, který zbylí členové potřebovali. Ze všech nejagilnější producentský guru Dave Sitek v posledních letech dopomohl na svět nahrávkám Yeah Yeah Yeahs (Mosquito), Beady Eye (BE) a Kelis (Food), což nejsou zrovna majstrštyky, kterými byste se chlubili v životopise. „Nerad dělám stejnou desku dvakrát,“ dušoval se nenechavý workoholik, a slovo dodržel. Novinka Seeds má sice papírově na co navazovat, a přestože zvukově vychází z předchozí desky, výsledný mix ani v nejmenším nepřipomíná (s)prostou kopii čehokoliv z předešlé tvorby kapely. A pravdou také je, že líp TV on the Radio nikdy nezněli. Změna labelu prospěla, stejně jako nahrávání v Sitekově Federal Prism studiu v Los Angeles.

S prvními tóny vám zvukovodem projede reminiscenece na čerstvé U2. Jenže narozdíl od neurvale hulákavého úvodu irských věrozvěstů z The Miracle (of Joey Ramone) si TV on the Radio v Quartz připravují půdu pozvolným sborovým nástupem odkazujícím k podobně podmanivé Answer od UNKLE. Klidná síla coby vzdor prvoplánovému rockerství. Hned nato si v opojné Careful You berou slovo synťáky a bublavý beat Jaleela Buntona, který převzal basu po zesnulém souputníkovi. Nástrojová univerzálnost je devízou kapely od nepaměti a Tundeho styčný vokál ční z bažiny šramotivého lomozu jistě a vyrovnaně. V optimistické Could You překvapují nabuzené dechy, předehře k mazaně gradované Ride dominují piano a smyčce. Taneční rytmus vás nenechá v klidu, refrény zdobí návyková melodie, přitom paleta využitých nástrojů je nebývale pestrá. Jednoznačným hitem je roztěkaný singl Happy Idiot, na kterém autorsky vypomohli švédská pop star Erik Hassle a producent Daniel Ledinsky. Početné hostovačky talentovaných multiinstrumentalistů jsou pro TV on the Radio příznačné stejně jako bezmezná nadžánrovost.

Tahle parta do škatulek nikdy nezapadala. Post-punk? Indie? Soul? Nebo snad trip-hop s prvky nu-jazzu? Alternativa v praxi. Sehraní pánové umně přecházejí mezi „albarnovskou“ elektronikou (Test Pilot, Love Stained) a houževnatými kytarovými riffy (Winter, Lazerray), které albu příležitostně dodávájí štiplavější rokenrolovou příchuť. Vzpomínáte na Drive, tři roky starý kinohit, na jehož soundtracku se k překvapení všech šikovně mísil synthpop s nápady Cliffa Martineze? TV on the Radio si taky vzpomněli. Závěrečná Seeds je toho důkazem. Šílená kombinace, ale funguje. Namísto dortu od Pejska a Kočičky servíruje zkušený newyorský ansámbl bohaté degustační menu pro náročné. Když hrál před lety Kyp Malone na Colours s projektem Rain Machine, hojně se skloňovalo jméno jeho domovské kapely. Tahle deska je hozenou rukavicí. Skoro se bojím pomyslet, jak skvělá by mohla být naživo.