Články / Recenze

Ty Segall má rád svoji tremolo páku

Ty Segall má rád svoji tremolo páku

Jakub Hudák | Články / Recenze | 13.02.2013

V brožurce k loňskému Off Festivalu stálo něco v tom smyslu, že Ty Segall se pokouší o novodobé Beatles, a koncert mi tehdy připomínal celkem obyčejnou garážovou kapelu. O to větší překvapení je album Twins, které ukazuje, jak lze i s kvalitní produkcí držet lo-fi estetiku a smysluplně kombinovat inspirační zdroje.

Ty Segall (1987) je sympaťák ze surfařské Kalifornie a Ty Segall je jeho kapela. Okruh osob, které tvoří kalifornskou garagerockovou scénu, se střídá v různých hudebních projektech, což může být matoucí, každopádně Twins je šesté studiové album kapely Ty Segall a obsahuje dvanáct písniček. Jednotlivé skladby trvají povětšinou standardní dvě až tři minuty s jednou čtyřminutovou výjimkou a dá se říct, že po pár vteřinách budete celkem jasně vědět, co čekat nebo spíš co se vám bude na skladbě líbit.

V Thank God for Sinners nastupuje zpěv do patnácti vteřin, Ty Segall nenechávají nikoho čekat a basy demonstrují kvalitu produkce, nezdržují se dlouhými sóly, ačkoliv je tu jedna zvláštnost, a tou je vrstvení dvou sólových linek tak, že to zní, jako by jedna kytara opile přitakávala druhé. Podobné zdvojení je i v Inside Your Heart, písni, která graduje opakováním hlavního melodického tématu a končí noisovou dekonstrukcí.

Ty Segall má rád svoji tremolo páku a typicky zrnitý fuzz, kterým v nejdelší skladbě Ghost s psychedelicky unaveným rytmem objevuje kraje disonance při zpěvu, který ze všeho nejvíc připomíná Lennonovo Well Well Well nebo I Found Out. Ghost už celkem předvídatelně končí sólem do ztracena. Neukončená sóla anebo naopak velmi krátká zakvílení jako v Love Fuzz jako by říkala, že Ty Segall nechtějí unavovat posluchače hudební virtuozitou. Příkladně skromné vyjadřování dává tušit inspiraci v surf rocku a garážových šedesátkách, což je slyšet zejména v Who Are You, která kombinuje surfrockový reverb a zvukově místy připomíná bizarní elektrický květináč 13th Floor Elevators.

V rámci alba působí výjimečně skladby Gold on the Shore, s akustickou kytarou a melodií taženou hlavně basou, a The Hill, která zase začíná jako něco od Yes, ale míchání sóla s ženskými vokály připomíná Jefferson Airplane. Zcela zjevným odkazem na Led Zeppelin je pak skladba Handglams se spoustou činelů a klesavou melodií vypůjčenou z Dazed and Confused.

Twins naznačuje, že od Ty Segall můžeme do budoucna očekávat větší odklon od punkovějších začátků a že si do způsobu, jak budou znít jejich Mustangy vytažené až k bradě, nenechají kecat.

Info

Ty Segall – Twins (Drag City, 2012)
http://ty-segall.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Nádej prázdnych tiel (Vojtik)

Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025

Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace