Ondřej Helar | Články / Recenze | 27.04.2018
Mé první setkání s kapelou soustředěnou kolem dvoumetrového Krakonoše JR Robinsona proběhlo vloni na Brutal Assaultu. Působili tam jako zjevení. Ve vší agresivní černi tu v noci charismatický vousáč do velmi intimní hudby recitoval poezii. Najednou jsem byl uprostřed metalového festivalu na ostrově mantrického klidu, který byl stejně opojný a exkluzivní jako oáza uprostřed pouště. Atmosféra byla tak moc jiná, že se Wrekmeister Harmonies stali nejvýraznější kapelou celého festivalu.
Minulá deska Light Falls mě vrátila na zem, náladu živého vystoupení nedokázala zprostředkovat, tenkrát už hráli materiál z nového alba. A The Alone Rush je mnohem procítěnější než její předchůdce, ačkoliv principy, které Robinson používal dříve, se nemění. Dokáže velmi pozvolna rozvíjet hudební nápady, aniž by byť na vteřinu nudil, umí dokonale dávkovat zpěv tak, aby vyniklo sdělení. Změna je v tom, jak citlivě pracuje s gradací kompozic. Už tu nejsou ostré a násilnické přechody nálad, album je mnohem klidnější a náladovější. V současné tvorbě se snoubí ponurost a křehkost, výsledek pak zní jako by v Yndi Halda zpíval Johnny Cash.
Další změnou je čistota nahrávky. Na předchozích deskách se mnohem více experimentovalo se zvukem a špínou, ambient-noise-drone byly neustále přítomní, ne tak nyní. V popředí stojí kompozice mnohem klasičtější a konzervativnější, důležitější je být přístupnější a intenzivněji tisknout do hudby sdělení, které bude srozumitelné širšímu posluchačstvu. Nástrojově pak The Alone Rush pracuje zdánlivě minimalisticky s vyjadřovacími prostředky, které mají překvapivý zásah a emocionální velkorysost. Mnohdy si vás přes ambientně laděné mlhy připravuje, aby v příhodném místě nastoupily smyčce a jednoduchou táhlou melodikou z víceméně beztvaré hmoty udělaly srdceryvný žalm. V tomto ohledu Robinson rozhodně rozkvetl a vyzrál coby skladatel.
Pokud jste někdy hledali soundtrack k zamračené obloze před bouří, máte ho. Cítíte v něm určité dusno, víte, že za chvíli se může strhnout apokalypsa a tohle je intro. Pochyby z budoucnosti, hypnotické tempo, žádný spěch. JR Robinson dobře ví, že pokud bude houpat dostatečně dlouho ve své meditativní kolébce, tak jeho kouzlu nelze nepodlehnout.
Wrekmeister Harmonies – The Alone Rush (Thrill Jockey, 2018)
bandcamp kapely
Živě:
1. 5. 2018 20:00 Kabinet Múz, Brno
fb událost
10. 5. 2018 22:00 Klub FAMU, Praha
fb událost
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.