Kremace | Články / Recenze | 16.12.2020
Čelit nejistotě se dá na mnoho způsobů. Můžeme ji popírat, ignorovat, útočit na ni, anebo se jí vydat vstříc. V rámci své tvorby volí Aaron Turner poslední možnost. Chce se dostat do míst, kde se nebude cítit příjemně a bude muset pokoušet sebe sama. V nastalých časech příhodné. Spoluzakladatel postmetalových Isis se nemá problém v rozhovorech vyjadřovat o tom, jak nerad by opakoval chyby, které se v rámci fungování Isis udály, ať už mezilidského nebo tvůrčího charakteru. Čemu se však vyhnout nedokáže je táhlá surovost jeho skladatelského a kytarového projevu, hmatatelná napříč všemi deskami Sumac.
Redukce na post Isis fázi je však mylná. Turner, hlava labelu Hydra Head, osciluje okolo ambientu, doomu či noisu. Sumac založil před šesti lety, kdy se spojil s basákem Brianem Cookem z Botch, Russian Circles či These Arms Are Snakes a bubeníkem Nickem Yacyshynem z Baptists. Výbušná směsice, razantní to výsledky. Už od svého začátku analyzují to, co je pro tvrdou hudbu typické. Obrácené rytmy, stopky, gradace, rekonstrukce, pády do prázdna a rychlá procitnutí.
Výzvou a onou pomyslnou cestou nejistoty byla i spolupráce s improv kytaristou a performerem Keiji Hainem, s nímž Sumac před dvěma lety nahráli desku. Možná i tato zkušenost posílila jejich tendenci skládat intuitivně. May You Be Held odhaluje vytříbenější cit pro spojování na první poslech nesourodých partů. Oproti předchozí desce Love in Shadow tu je znát větší konzistence i snaha vyvarovat se unáhleným závěrům. Můžeme se stát její součástí a útrpně čekat, protože nám nic jiného ani v současné době nezbývá, anebo se za pomoci vnitřního pulzování dostat až do vytyčeného cíle za horizontem reality.
A přesně ona realita, nyní pro mnohé tak palčivá a sžíravá, poskytuje desce další vrstvu. Píseň Iron Chair reflektuje nejasné kontury, všude šero, absence pohybu. Každá frustrace se však jednou vyplaví na povrch. I v rámci obou dvacetiminutových opusů, které deska obsahuje. Skladba May You Be Held dokonce evokuje hravost kapel jako Hella či noise-krautrockových Boredoms. Elementy doomových balad v nich však stále vystrkují růžky a zasazují rány krajině bezpečí.
Nosnými prvky May You Be Held jsou hraniční prožitky, nejsou však zahaleny metalovou pompézností, ale civilním přístupem a osobní zpovědí. Pocuchané nervy za strojového tepání à la Meshuggah na konci skladby Consumed paralyzuje Aaronovo úpěnlivé naříkání o tom, jak jsme malí, unavení, bloudící v kruzích, ve stínu bezpečni. Každý je ponechán své vlastní pomíjivosti.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.