David Šír | Články / Recenze | 01.12.2014
Dean Blunt je kus umění sám o sobě. Poprvé nakazil publikum dávkou radioaktivního art-popu na počátku dekády, ještě coby součást dua Hype Williams. Od té doby si z bizarních performancí, mystifikací a wtf interviews vehementně buduje image internetového přízraku. Co si pak počít s prvními tracky novinky ve stylu 80s indie popu? Už na loňském albu Redeemer nakročil k přímočařejšímu vyjádření. Zavrhl teď definitivně zkouřený newbreed a dospěl?
Ne, něco je jinak, něco je shnilého v jemných kytarových harmoniích. Bublá to v podobě ironických metavýznamů pod povrchem a vypluje, když se zhruba v polovině tracklistu kontury rozpijí a kytary vystřídá abstraktnější elektronika. Co je album zač? Jeden velký vtip, sociálně kritická studie emancipace Afroameričanů, postmoderního stírání hranic a všeprostupující mělkosti, nebo prostě starý dobrý příběh o lásce?
Black metal byl kdysi nejvíc true, stejně jako gangsta rap real. První vyrvali z norských lesů hipsteři, druhé pohltily dolary a hudební průmysl. Všechno se pak promíchalo v internetovém tavicím kotli, autentičnost skončila. Slova a významy ztratily hranice. Když dnes Blunt nazve album Black Metal a indie popový track na něm 50 cent, snaží se na to ukázat? Nesnesitelná lehkost bytí, kdy ani tahle absurdní kombinace pojmů nevyvolá tření.
Black metal je žánr „white“ až na kost, pokud ne rovnou white power. Překřtít ho na „Kov černých“ je skvělá ironie, která naráží na problém Afroameričanů (Dean Blunt sám má černou pleť) snažících se emancipovat prostředky bílé vládnoucí třídy (50 Centova posedlost penězi). Přeneseno do hudební roviny: hluboký Bluntův zpěv a texty plné problémů tvrdé reality na pozadí eskapistického a „bílého“ retro indie popu. Verše jako „She got a new nigga/ Now he can't be found“ tady zní vážně bizarně (a taky zábavně). Propojeno s minulým odstavcem - neříká současně, že v postmoderní době totální ironie a všudypřítomného retra už z principu nejde říct nic vážného, aniž by se to zvrhlo ve frašku?
Jediné, co zůstane, jsou pak ženy. Mělkost doby proboří blízkost člověka. Paralelně, jak se album rozostřuje směrem k elektronice a hudebně prohlubuje, vypráví Blunt lovestory. Třináctiminutová Forever uprostřed alba vystihuje všechno. Monotónní řád automatických bicích se postupně prostřednictvím glitchů propadá do sebe, nabaluje další vrstvy a rozvíjí k plnosti. Těžiště alba se oproti první polovině posouvá od ironie a interpretací k samotné hudbě. Ta je najednou rozmanitější a barvitější. Překonal Blunt past povrchnosti a našel svou realitu?
Black metal je žánr chaosu a lo-fi nečitelnosti. V tomhle smyslu se Bluntova novinka drží názvu. Je to výzva pro posluchače a labyrint interpretací, tahle recenze zas jen malá část mapy. Pokud se ale jednou dostanete dovnitř, bloudění vás bude bavit.
Přehlídka animovaného filmu Olomouc 2014: Dean Blunt (usa)
7. 12. 2014 Divadlo hudby, Olomouc
Dean Blunt – Black Metal (Rough Trade, 2014)
www.last.fm/music/Dean+Blunt
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.