Jakub Šilhavík | Články / Recenze | 03.04.2013
Když v roce 2009 oznámili Nine Inch Nails ukončení činnosti, nikdo z fanoušků nepochyboval o tom, že hyperaktivní génius Trent Reznor nedokáže dlouho sedět v pohodlí domova a těšit se z rodinného života. Očekávání se brzy naplnilo a Reznor se s Atticusem Rossem ujal soundtracku k Fincherově Sociální síti. Výlet do světa filmové hudby se vyplatil, pánové si odnesli Oscara a Zlatý glóbus. Spojení Fincher/Reznor se ukázalo natolik logické, že během roku následovala hudba k adaptaci severské kriminálky Muži, kteří nenávidí ženy. I přes přepálenou tříhodinovou stopáž, která by bohatě vystačila pro celou trilogii, se podařilo zachytit dostatek silných momentů a pasáží, což vyneslo další ocenění – Grammy. Aby toho Reznor neměl málo, rozhodl se udělat radost i manželce Mariqueen Maandig, přizval staré známé Atticuse Rosse a Roba Sheridana a založil nový projekt How to Destroy Angels.
Debutová deska Welcome Oblivion pokračuje v cestě prvních dvou EP, kde se How to Destroy Angels pokoušeli hledat vlastní zvuk, aby skončili jako sedativy nadopovaní Nine Inch Nails se zpěvačkou. Nejde přímo o výtku, kolik jiných kapel by si takový osud přálo? Novinka se nese v pomalém tempu a dává si záležet na budování temné atmosféry – typické návaly agrese se zjevují jen v náznacích. Základem skladeb je sázka na strojovně přesnou elektroniku se smyslem pro detail a nejrůznější hluky, ze kterých se následně extrahují melodie. Andělský zpěv Mariqueen Maandig je až na výjimky upozaděn a slouží pouze jako jeden z nástrojů – typickým příkladem je hned úvodní track The Wake-Up, kdy její zefektovaný hlas musí proniknout stěnou hluku a beatů, aby nám položil otázku „Is anybody listening?“.
Druhá skladba Keep it Together, známá již z EP An Omen, poslouží jako dostatečný důvod pro angažování Mariqueen Maandig, jemný zpěv na hranici šepotu a ženský pohled na milostné vztahy. Dalším z vrcholů je titulní Welcome Oblivion postavená na agresivním zpěvu a znepokojujících hlukových vlnách. S folkovou Ice Age není nouze o překvapení, v popředí okouzlující zpěv, vybrnkávání na kytaru, klavír – konečně se nacházíme na neprobádaném území. Podobný exotický nádech má i skladba How Long?, pokřivená R&B s hlasitými sborovými refrény. Nechybí ani povědomé vykrádačky NIN v podobě And the Sky Began to Scream à la Wretched, pak Strings and Attractors inspirovaná The Great Below či Too Late, All Gone odkazující k Every Day Is Exactly the Same. Závěr desky obstarává několik převážně instrumentálních skladeb, z nichž si zaslouží vypíchnout Recursive Self-Improvement, vyvolávající představy obrovského živoucího města budoucnosti jako ze sci-fi klasiky Blade Runner, a The Loop Closes, kdy se poprvé na desce chopí mikrofonu Trent Reznor a výsledkem je vynikající skladba jako vystřižená z období The Downward Spiral.
How to Destroy Angels se na novince prezentují několika skvělými songy, které se dokázaly dostatečně odpoutat od tvorby NIN, ale také nezajímavou vatou recyklující známé postupy v o třídu horších skladbách, což v kontextu dřívějších majstrštyků Trenta Reznora znamená pouze lehce nadprůměrné album. Welcome Oblivion si však pozornost zaslouží, byť jako příjemné zpestření čekání na turné a nový studiový materiál Nine Inch Nails.
How To Destroy Angels - Welcome Oblivion (Columbia, 2013)
http://howtodestroyangels.com
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.