Versus: Nejlepší domácí desky, vol. 2014

Mother: Všechny naše mače jsou “flawless victory”, nasekáme zadky jako koledníci, ani se u toho nezapotíme. Nikdy neprohráváme a vždycky máme pravdu. Kdo to schytá na konci roku? Nejlepší domácí desky tenhle rok? Jo, to by šlo. Kopeme do vlastních řad, drsná láska, bejby. Na prvním místě přepadovka Trashrap, se kterou jsem moc nepočítal, že bych ji po prvním poslechu měl problém vypnout. Fanoušci se ptaj, proč maj dokola poslouchat o tom, že bauch toho vyhulí ze všech nejvíc. Sice ty rýmy necením jako svůj penis, ale kdykoli to pustím, cítím se jako poslední akční hrdina. Nejenom, že beaty jsou dope, ale jsou taky pěkně macatý, jako top prdel. A jaksi nevhodně zvoleným slovníkem, ty rýmy a flow, naprostá zvukomalebnost nejenom vrstvených vulgarismů. Co dál, pořád nechápu opakující se otázku “proč U nás v garáži vůbec udělali?”, popřípadě “proč ji udělali zrovna teď?”. A proč ne tyvole? Takhle jednoduchý mi to přijde. Nod Nod budou hrát před Eyehategod a kdo ve svým žebříčku nezmíní Prodavače, je fašista. Lightning Glove - tisíc let napřed, až to ale doceníte, vesmír bude v rovnováze. Sakala ačkoli ípíčko, tak nejlepší metal. Už jenom za ten název, kterej nejednoho recenzenta donutil k divokým sémiotickým rozborům. Špinavá hra Tomáše Paluchy zase nejlepší kazeta, materiál vhodný jako support k jakémukoliv Broadrickovi, snad kromě Grey Machine. Něco z podzemí? Sweeps 04 je ambientní drone z edice: must seen neboli nutno vidět, ale hlavně slyšet. Nic nevydal, ale to na tom nic nemění. A nezmínit Kalle, protože je zmiňujou všude jinde, by bylo jako je zmínit. Hm, tak nakonec nikdo na zadek nedostal. Letošní country? Nějak nevim, doma asi nic. Nylon Jail? A black metal - Master’s Hammer samozřejmě.

Fucker: Všechny naše mače jsou “flawless victory”, protože si stavíme hřiště a zároveň ho lajnujeme, což neznamená, že je to ještě pořád sport. Proč se opakují nesmyslné otázky a proč je tu hodně mentálních fašistů? Protože. Ještě více potkávám kryktokreténů z různých sebedůležitých krů, kteří nevidí ani na konec vlastního stolu. Nočního. Ani na konec vlastní papuče. Jediní zajímaví blbci v tomto ranku tak zůstávají Schwarzprior, kteří šňupou lajnu estétského fašos a přiznávané polodemence. Country nevim, deska Nylon Jail je starší a jejich popularita se rychle žvejkla, dílem své image, dílem dětských plivanců na veřejných kolbištích stran publika. No comment, na pískoviště už nechodím. Moc dobrá letošní produkce Silver Rocket, od kapely, o které se nesmí na internetu mluvit (vítěz kategorie Píčovina roku), až po okysličení v podobě Peleton, Leto, Planety. Abych šel ještě víc do popu a nezůstával v tom tvým intošáckým režimu (Lightning Glove?), styly mě nezajímají, mezi holkama vedou Lenka Dusilová (mám rád ženský, co roděj doma), Mucha (mám rád ženský, co roděj v patnácti), Markéta Irglová (mám rád ženský, co roděj na islandském sněhu). Týmem roku jsou Nod Nod / Kalle / Five Seconds to Leave, pevně doufám, že jim tahle trojčlenka vydrží ještě chvíli. Lisovna Bigg Boss se moc nepředvedla, Orion i Refew jen pár dobrých míst, nejvíce šanuju Ježíše, co táhne na Berlín, i když je to maglajz pro vyvolené. Trashrap vyšel jinde a líbí se mi zvukově, přes texty se ale dostanu jen těžko, bauch kecyprdy. Ze smutných desek jsou nejlepší Havelka/Tvrdý U nich v garáži, u toho jsem tvrdý, i když pláču, když potřebuju řvát, vedou Gagarin, když strčit hlavu do temné metalové prdele, jsou tu Sakala. Nejlepší kazeta nejsou Palucha (fandím), ale Freddy Ruppert. To jsou ty legrace z ranku Namaluju se na páteční párty do NEONE a vyrazím, abych si zatančila na Lightning Glove. Čas (stejně jako Versus) je kulatá placka. A deskou roku Were Mute, toseví.