Fomas | Články / Recenze | 27.01.2017
Z Prahy do Brna to vlakem sice chvíli trvá, ale stvořit během cesty konceptuální desku dokáže jen Martin Evžen Kyšperský. Na čtvrté sólovce upustil až na výjimky od živých nástrojů a postavil ji na zvuku starých syntezátorů, basových smyček a automatickém bubeníkovi. Chladnou elektroniku osvěžují ženské vokály a ve dvou písních zazní i trumpeta. Melodie nejsou nijak komplikované, a díky tomu si je rychle zapamatujete, taneční kousky jako Přesličky, Spolucestující nebo Vlakový personál z hlavy jen tak nevypudíte. Z pomalejších písní stojí za zmínku hypnotické Hlasy z vedlejších kupé a Ženy - jako byste z prosluněných polí vjeli do dlouhého chladného tunelu.
Každému, kdo aspoň trochu zná Kyšperského poetiku, musí být jasné, že textově se nejedná o obyčejný popis cesty. Co by se taky muselo stát, aby to vydalo na příběh pro celé album? To spojují spíše volné asociace, myšlenkové proudy vyvolané pohledem na ubíhající krajinu a útržky rozhovorů spolucestujících. Polosen, který se vám zdá, když podřimujete v přetopeném kupé.
V úvodní i závěrečné písni sice Kyšperský zpívá, že zatím se neděje nic, vagony stojí a vlak se nehýbe, ale i to nic je v jeho podání všechno. Krátké texty víří stále dokola, stejně jako melodické linky. Během chvíle vás uhranou a přenesou do autorova světa, kde jsou lampy s dlouhými krky nebo ty ve tvaru přesličky, jiné jako kapradí. Jak je to ještě daleko do Kolína, do Kamkolína?
Ze snění vás probere až pískání zavírajících se dveří skvěle zakomponované do melodie poslední skladby Nic 2. Sedám si do jiného kupé a už mne nenapadá vůbec nic. Jen to, že Martin E. Kyšperský je opravdu talent a bude zajímavé sledovat, jakým směrem se budou ubírat jeho domovské Květy po loňské personální obměně. Pokud tímto, tak se není čeho bát.
Martin E. Kyšperský – Vlakem (Polí5, 2016)
www.poli5.bandcamp.com/album/vlakem
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.