Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 18.08.2020
Za obřími kulatými brýlemi, které se před pár lety společně s mrkváči a roláky prokopírovaly skrz časoprostorovou anomálii do současnosti, se skrývá americko-korejská hudebnice a DJka Yaeji. Živé sety odehrála mimo jiné na platformě Boiler Room a legendárním kalifornském festivalu hudby a umění Coachella. Na svém druhém EP si střihla předělávku Passionfruit od Drakea a pod jejíma rukama se protočily remixy pro Charli XCX, Robyn či Calypso Rose.
Její první dlouhohrající nahrávka začíná osmdesátkovým synťákem, jako vystřiženým z databanky FM7. S každou další písní se ale prolamuje dál a dál hudební historií i imaginací. Od toxicky houseových ploch, přes k-popové reminiscence až k tomu nejlepšímu z tradice hiphopových podkladů. Ve slušivém střihu DIY estetiky vše lemují ledabyle odříkávané texty s rádoby unuděným flow. Vokál je místy deformovaný a záměrně přeefektovaný. Lehce přepíná mezi angličtinou a korejštinou. I když je hlavním nástrojem elektronika, nestaví Yaeji na charakteristických repetitivních linkách, ale neustále mění nálady a přidává nové nápady ve kterých nečekaně a invenčně mění styly. Poslech What We Drew je tak zábavnou hudební archeologickou výpravou. Zpočátku slyšíme jen další vkusně vystavěný mixtape s exotickým nádechem asijské estetiky. Opakovaným poslechem ale odkrýváme invenčně vystavěné vrstvy a otevíráme tak komplexní mozaiku jejího vnitřního světa. Přiznaný odkaz na píseň Karmacoma od Massive Attack ve When I Grow Up vlastně ani není důležitý. Yaeji předkládá širokou škálu vlastních invenčních nápadů a žádné berličky nepotřebuje.
Od prvních dvou EP se dlouhohrající debut liší hlavně uhlazenější produkcí a větším důrazem na líbivost. I přesto, že si bere inspiraci z mnoha zdrojů, si ale zachovává svou vlastní tvář. Nevinně dívčí, a přesto zrale vyspělou.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.