Pavel Zelinka | Články / Recenze | 22.05.2014
Pokud bychom měli označit nějakou nahrávku z poslední ambientně industriální líhně za popovou, novinku Bena Frosta bychom mohli povýšit na prototyp takového pofidérního škatulkování. Ben, Australan s mládím prožitým ve Spojených státech a v současnosti ošlehaný islandským severem, nás v poslední době zaplavil hudbou, kterou složil pro filmovou produkci. S aktuální nahrávkou se ale po pěti letech vrací s autorskou muzikou, která není pouze služkou jiným, ale měla by obstát především sama o sobě. Za albem A U R O R A stojí postapokalyptický příběh civilizace, která se snaží přežívat na troskách bývalého blahobytu. Letos čtyřiatřicetiletý autor poctivě střídá rytmické momenty, ve kterých se do práce vloží i bubeníci Greg Fox (ex-Liturgy) a Thor Harris (Swans), s atmosféričtější hlukárnou. V obou polohách ale vstupní ingredience, především ty nesoucí melodické struktury skladeb, mají podobu nedokonale naladěné rozhlasové stanice. Jejich zkreslení neustále kolísá a proměňuje se, což dodává celé desce ono katastrofické pnutí.
Ben byl k sobě po letech znovu přísný. Odvrhl lákadlo kytarových, klavírních nebo dokonce smyčcových „změkčovadel“ a na A U R O R A se zaměřil na ingredience field recordings původu. Vznikla tak soustředěná kolekce, která sice má z velké části kořeny v africkém Kongu, přesto atmosférou míří znovu do polárních krajin. Temně odtažitá kolekce na mě působí jako retrofuturistické dřevoryty románů Julese Vernea. Novinka Bena Frosta jak oby představovala sonickou podobu Ocelového města, ovšem ne steampunkově začouzeného, ale přeneseného do budoucnosti, která stěží udržuje při životě současnou techniku. Pravidelné údery jsou škrábáním neznámých strojů, které stále pracují, ale přitom naráží do zrezivělé stěny pomalu podléhající běhu času. I večerní taneční kluby stále fungují. Jen z několika laserových světel začne tu a tam sršet elektrický výboj a dříve zvukotěsnými vraty proniká dovnitř mrazivý vítr.
Ben Frost stvořil neveselý svět. Jeho vykresení na A U R O R A je ale tak přesvědčivé, že mě nutí v dnešních parnech se k němu vracet znovu a znovu. I z toho důvodu se na připravovaný koncert v pražské MeetFactory tolik těším.
Ben Frost – A U R O R A (Mute, 2014)
http://ethermachines.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.