Jakub Hudák | Články / Recenze | 09.03.2013
Vzpomínám si, jak jsem poprvé slyšel Paint It Black od Rolling Stones, abych potom zjistil, že ten zvláštní bzučivý zvuk kytary produkuje ve skutečnosti sitár. Indická hudba a orientální stupnice si od té doby zajistily stálou pozici v zásobě témbrů a melodií západní hudební tvorby – například Michael Karoli přisuzoval zvláštnost svého hraní právě zájmu o východní hudební tradici. Potom se není čemu divit, že člověk, který hrál s The Brian Jonestown Massacre a The Black Angels, inkorporuje do svého vlastního hudebního projektu zrovna indickou hudbu.
Rishi Dhir, zakladatel kapely Elephant Stone, se k indické bollywoodské hudbě dostal přes své velmi muzikální rodiče, a proto ho můžeme slyšet jako hostujícího hráče na sitár v nahrávkách The Brian Jonestown Massacre – zároveň ho však jeho bratr vystavil poslechu kapel jako Beatles, Rolling Stones a Who, a proto ho na většině dnešních fotek vidíme ne se sitárem, ale s basou Rickenbacker, na níž má nálepku hinduistického znaku Om. Název Elephant Stone vychází jak z titulu jedné písně od Stone Roses, tak z označení pro sošku hinduistického boha Ganéši.
Od alba, které nese název totožný s názvem kapely, jsem čekal manifest hudebního programu, ale při poslechu se spíš zdá, že svůj zvuk stále hledají. Deska nabízí deset víceméně pop-rockových skladeb s výrazně vzestupnou kvalitou, jež zpočátku jen nuancovaně reflektují acidrockové inspirace a kulminují v osmapůlminutové The Sea of Your Mind, jednoznačně největším zážitku z celé desky.
První čtyři skladby nutí vzpomenout na R.E.M. a kdybych je slyšel znít z rádia, asi bych si jich ani nevšiml – snad kromě fuzzových náznaků v Setting Sun. Vokály připomínají zpěv Loua Barlowa, když hrál ve Folk Implosion, a jsou celkem obyčejné; v Hold Onto Yr Soul se dokonce objeví i sborové „ooh“, podkreslující vrchní hlas, a to už skutečně váhám, jestli je to opravdu ten samý člověk, který nahrával s droneovými Black Angels. A Silent Moment s hrdelními vokály mě přesvědčila že ano a kromě drobného zklamání jménem Love the Sinner, Hate the Sin, které vše vrací do popových vod, jsem až do konce desky naprosto spokojený.
Těžko říct, co na základě eponymního alba soudit o budoucnosti kapely, nevěřím, že by měli našlápnuto k tomu, aby výrazně ovlivnili hudební scénu – vše, co předvádí, jsme už někde viděli. Zbývá snad jen doufat, že si napříště vyberou mezi R.E.M. se sitárem nebo experimentálností, jakou předvedli v Sally Go Round the Sun, a že si zvolí správně.
Elephant Stone – Elephant Stone (Hidden Pony, 2013)
www.elephantstonemusic.com
foto © Bowen Stead
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.