Články / Recenze

Polní práce kolem San Francisca a Lux Interna

Polní práce kolem San Francisca a Lux Interna

Tereza Posturová | Články / Recenze | 24.07.2013

Počastovat kapelu termínem neofolk v naději, že přiřazená samolepka rozčísne pěšinu posluchačovy hudební orientace na správné straně, je v poslední době podobně zavádějící jako fujtajblový indie rock. První z výčtu generalizujících oxymóronů je ale ještě natolik nezasmrádle mladý, že pro prvotní střet s Lux Interna zatím postačí. Máte chvíli?

Pátá deska a jako v případě dřívějších alb všechno nasvědčovalo jasně vyrytému řádku v poli temného folku s podložím tradiční americany. Jenže když se zbejčí pluh, s motykama jde lajna šejdrem. Studovaný religionista Joshua Levi Ian stále projikuje své tajuplné vize světa a s podobenstvím se přátelsky plácá po ramenou. Sem tam se ozve banjo a člověku v hlavě hned zabliká domestikované divnocountry z Denveru. Ale s přirovnáním ke coloradské scéně a jejími endemity je nutné zacházet velice opatrně. Sotva se totiž začne zvedat prach/popel pro jejich velké entrée, už aby se zase na patách otáčeli a v dýmu vytratili. Zatímco Edwards, Cessna a spol. se víceméně hlásí k víře se stigmatem křesťanství, zaobírají se spíše pozemsko-světskými záležitostmi a kořeny country obnažují zpříma, Lux Interna listuje celým spektrem abrahámovských náboženství. V textech naopak naznačuje a podařeně kombinuje žánry na první pohled neslučitelné. Aktuálně ještě přibyla posedlost německým mystikem Jakobem Böhmem, k tomu přihodíme magické přírodní elementy a rázem jsou veškeré paralely v háji. Ale mluvila jsem o manuální orbě, vraťme se k zemědělství.

Jsou jen dvě možnosti, kam se může rýha stočit. Buď se kope směrem ke kabaretu a apocalyptic folku, ovšem oproti vystajlovanému Lonesome Wyattovi nejsou Lux Interna dostatečně teatrální. Zbývá tedy druhá, experimentálnější strana – tmavá půda, tady jsme správně. Střet elektrické kytary s tradičními nástroji přirozeně ústí do light verze OMovských dronově meditativních dálav. Nástup umně zaranžované šamanoidní atmosféry některých songů nevyhnutelně přichází za zvuků zhusta se objevujících chřestítek a pohled na kapelu v kontextu jednotné vyhraněnosti víry to poněkud rozhodí. Člověk v sobě účelově zatápe, ale jen jak zaujaté nitro dovolí. Doprovodný ženský vokál mlhavě protíná baladické songy a v jejich průběhu je nakonec možné zachytit útržky etherealu. Na okraji pole se hlína pozvolně mísí s kamením asketického grunge, když těžká kytara podrývá ostřeji broušené songové struktury.

Sklízíme náčiní a sumírujeme. V porovnání s předchozími deskami, na There is Light... Lux Interna přitvrdili a rozkošatili zvuk, výsledek zní syrověji než kdykoli předtím. Jako by se chrámová hudba zhmotnila uprostřed vyprahlé prérie a intenzita přetrvala na úkor přehnaně dusivé sakrálnosti. Když s obrazem zapadajícího slunce za zády v hlavním hlase Lux Interna zničehonic zazní analogie s Travisem Meeksem, není to úpal, to jen přes určité nuance nelze výrazněji rozporovat. Taky záleží, jak moc jste pověrčiví v případě dekonstrukce dogmat. Co kdyby našel obnažený duch Michaela Giry vykoupení a teď si krotil úpějícího Grindermana? Netřeba se hned křižovat a skrápět svěcenou vodou, pochyby se však odhánějí těžko. Stejně tak se nelze vymlouvat na chvilkově zastřené smysly, tohle vám hříšné svědomí neuklidní, ale není krásný, ten pocit mrazivě opovážlivé nejistoty? Pozor na černé kočky.

Info

Lux Interna – There Is Light in the Body, There Is Blood in the Sun (Pesanta Urfolk, 2013)
www.luxinterna.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace