Články / Recenze

Tyler the Creator a lakmusové papírky opačného pohlaví

Tyler the Creator a lakmusové papírky opačného pohlaví

Jakub Šíma | Články / Recenze | 01.09.2013

Tylerovo předešlé album Goblin vydatně rozvířilo klidně šplouchající rapové vlny. Samorost s hlasem šedesátiletého řetězového kuřáka a bizarními příběhy o únosech a znásilnění silně zapůsobil především na mladší generaci. Z druhé strany barikády si vysloužil nařčení z homofobie a misogynství, mimo jiné od indierockových Tegan and Sara. Vše podloženo kulometnou frekvencí slov fuck a faggot. Pozornost zasluhují i Tylerovy videoklipy, jež si sám režíruje, všechny jsou originální, a zároveň velmi odlišné. Nad novým albem visel otazník. Bude Tyler pokračovat v šokující linii předchozí tvorby nebo ukáže i další tváře? Otázka napovídá, že došlo na obojí.

Wolf je oproti předchůdcům tematicky širší i pestřejší. Otázky, jestli snaha šokovat nepřebíjí sílu sdělení, jestli jsou výpovědi autentickým obrazem dystopie Tylerova nitra nebo pouze plánovanou provokací, se už nedají klást v původní podobě. Nová deska se nedostává jen ke zpytování událostí osobního života, ale celkově představuje Tylera jako “pouze člověka“. Témata míří k rozbití fanouškovské aureoly hlubšímu obnažení bolestivých reliktů minulosti (Answer). K tradičně příkrému vypořádávání se s nepoznaným otcem přibývá úmrtí babičky (Lone), ale například i rozpaky při prvním polibku (Awkward). A právě momenty konfrontace s opačným pohlavím jsou lakmusovým papírkem Tylerova vývoje. Při poslechu IFHY a Awkward se překvapivě nedočkáte krvavého vyvrcholení v duchu minulých alb. Přesto Tyler nevyměkl, jen tlačí na jinou pilu, ohlodává kost od posledních zbytků a nebojí se dát všanc vlastní image. Násilná revolta a obscénní příběhy nezmizely, ale ochotně uvolnily scénu dalším postavám rozehrávajícím o to poutavější příběh.

Rozevřelo se tak širší a barvitější pole pro Tylerovo sebepojetí à la „fucking walking paradox“. Sebepojetí pramenící z vnitřní nejistoty, ambivalentních ohlasů a neprůhlednosti reality. Sebepojetí, které odmítá nařčení z misogynství a homofobie jako nepochopení tohoto paradoxu. Sebepojetí, které se na albu mimo jiné ohlašuje zavedením tří nových alter eg, jež se albem táhnou jako červená nit příběhu. Vytvářejí tak milostný trojúhelník se sklonem k nevěře, kterou nakonec rozetne jedině vražda. Tylerovy paradoxy je třeba brát vážně a nepohřbít je jednoznačným výkladem, neboť můžou sloužit jako klíč k porozumění jeho zdánlivé rozpornosti. Zarážející souřadnosti machismu a sentimentality, náctileté revolty a společensky uvědomělých proklamací. Při poslechu je třeba mít na paměti význam slov i nadhled, jelikož to hlavní není v jednotlivých vyjádřeních, ale v albu jako celku. Explicitně vše hledejme v Tylerově více než dvouminutové sloce tracku Rusty:

But he rapes women, and spit wrong, like he hate dentists
God damn menace, 666 and he's not finished
And my shit's missing, he hates women, but loves kittens
See y'all niggas trippin man
Look at the article that says my subject matter is wrong
Saying I hate gays even though frank is on 10 of my songs
Look at the mom who thinks I'm evil, hold that grudge against me
Though I'm the reason that her motherfucking son got to eat
Look at the kid who had the 9 and tired to blow out his mind
But talk is money, I said hi, I guess I bought him some time

Nejpříjemnější překvapení leží v rovině beatových podkladů. Synťákový základ je stále temný, syrový a nervózní, velmi často přes něj ale zaznívají dříve neslyšené melodie. Ty prozrazují rozšiřující se hudební záběr i trvající pharellovskou inspiraci, zároveň umožňují osobně laděným rovinám patřičně vyznít a ukázat Tylerovu přivrácenou tvář. Dočkáme se pomalých pian, jazzových smyček i minimalistických ploch, které umí atmosféru zahustit i příjemně rozvolnit. Zcela novou kapitolou je pak track s Erykah Badu, spojení překvapivé nejen na papíře. Treehome 95 zní, jako by vypadl z alba Baduizm. Tyler je upozaděn a beat dává vyniknout medovému hlasu Badu. Zcela jiná práce s ženským vokálem je ke slyšení hned v nadcházející Tamale, které dominuje rozjařený rytmus a karnevalově extatické výkřiky. Mnohdy Tyler dokáže použitím nového samplu zcela změnit původní náladu, přechody bývají nečekané, ale o to funkčnější. Atmosférou nejpřekvapivější je druhá polovina závěrečné Lone, teskná nálada nenechává ani v podtextu pocítit typický cynismus a symbolicky zakončuje celé album.

Tyler je pořád Tyler, ale Wolf není Goblin. I přes drobnosti jako rušivé seřazení tracků, které až příliš často rozbíjí nastolenou atmosféru, či slabší místa způsobená dlouhou stopáží, je Wolf rázným vykročením z objektu kultu náctiletých k samorostlému vizionářství.

Info

Tyler the Creator – Wolf (Odd Future/ RED/ Sony, 2013)
www.twitter.com/fucktyler

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace