Sakala – vzorovej zlostroj

Brouk představuje zlo, nadpozemskou sílu, hnus, jistou dávku fascinace spojenou s obezřetností, strach. Ve starověkém Egyptu byl Scarabeus sacer považován za posvátné zvíře, byl spojován s reinkarnací, takže nepřekvapí, že se mu česky říká Vruboun posvátný. Stal se také symbolem boha Cheprera, jednou z manifestací slunečního boha, neboť starověcí Egypťané žili v domnění, že scarabeus existuje pouze v samčí podobě, a vzniká tedy sám ze sebe, a jeho válení kuličky trusu jim připomínalo Cheprerův úkol otáčet slunce okolo oblohy. Gigerův Alien také nemá daleko k podobě brouka, stejně jako mravenci se líhne z vajíček, které klade královna. Jestli něco na filmovém plátně ztvárnilo plíživé zlo, tak to byl právě tento endoparazitoid. O zlatém skarabeovi napsal rovněž povídku mistr hrůzy a pocitu rozkladu a ztráty Edgar Allan Poe, který se vydal dobrodružnějším směrem. A není náhoda, že na National Geographic vznikl pořad Insects from Hell, který se zabýval právě hrůzostrašnými hmyzáky všech druhů i velikostí. Některé výsledky po zadání hesla „bug from hell“ do vyhledávače jsou taky jen pro otrlé. Obal nového EP IVL jindřichohradecké Sakaly skýtá pohled na plíživé insektoidní zlo.

Zlo i plíživost mají mnoho podob, analogie s broukem ale pravděpodobně končí u přebalu, tedy v tomto případě. Pět válů na ploše necelých osmnácti minut se blíží ke svému konci středním tempem, zato vokál je dostatečně plíživý a naléhavý a dává svým zabarvením hudbě emo-hardcorový nádech. Když jsem poprvé poslouchal starší materiál Sakala, říkal jsem si „jako kdybyby sludge s vokálem Ravelin 7“, ovšem nadnesené vodítko s novými skladbami pozbývá platnosti. Někdo mluví o disonanci blízké Ulcerate a Gorguts, tedy dvěma deathmetalovým skupinám pojímajícím žánr techničtěji, se zaměřením více na strukturu než rychlost. Z nějakého důvodu mi během poslechu IVL vytanuli na mysl Coalesce, kteří taky pracují s disonantními prvky, ale pro srovnání jsou příliš neurotičtí a zběsilí. Možná jako Botch, jen u Sakala kytarové botch klikyháky hraje především basa, která má ve tříčlenné sestavě dostatek prostoru. Těch vlivů bude patrně mnoho napříč žánry, takže jakékoli přirovnání budou spíše na škodu. Jak říká profil kapely: metal.

Takto jednoslovně nelze Sakala odbýt, i když to je výstižné. Ne že by zvuk nahrávky byl špatný, dokážu si ho ale představit robustnější, těžší a jasnější v případě vokálu. Několik riffů zase působí příliš ploše, jako „odrhovačka“. Kapela s nimi ale pracuje vědomě, je to otázka vkusu, někomu můžou ve válech překážet, jiného můžou vybičovat. Je škoda, že elektronická verze ípka neobsahuje texty, které jsou sice česky, ale ne vždycky je jim rozumět. Slovy komentáře jednoho z fanoušků: vzorovej zlostroj.