Abbé | Články / Recenze | 21.02.2018
Poslední koncert Edgar's Hair, kapely Hanse Brusseeho ze Soulkostela, kam pravidelně putují nejen kapely z bratrstva Silver Rocket, jsem prožil loni v broumovském divadle. Byl nezapomenutelný, byť tedy víc kvůli výsledkům parlamentních voleb, které převrstvily dojmy z jinak velmi působivé hudby a scénografie. Hlavou mi běželo leccos, i výňatek ze Společenstva Prstenu: „Odcházejí do přístavišť za Bílými věžemi, do Šedých přístavů. Navždy opouštějí Středozem. Nevím proč, ale je mi z toho smutno.“ Proč si vybrali zrovna alegorii svobody, Racka Jonathana Livingstona od Richarda Bacha? A proč je ze stonerové psychedelie cítit zármutek Sigur Rós? Co když moře ty zhulené nizozemskýé elfy opravdu volá domů, do Leidenu a Rotterdamu?
Ta myšlenka se mi vryla do paměti jako do desky, ze které zní něco úplně jiného. Duchem jsem na rýnské náplavce. Prověšená kotevní lana se zlehka napínají. Vlny měkce šplouchají o vrzající boky lodí v přístavišti. Plavidla, která sem teprve připlouvají, občas v dálce sotva znatelně zatroubí. Oblévají mě v klubu podušené kytarové linky s padesátkou na krku. Utíkají odtamtud jako umělý ranní opar. Ten se z pódia pomalu sune do hlediště. Světla prolétající helikoptéry a stále ještě nočního Leydenu ho cupují na kusy. Prohlížím si je přes krasohled zpola dopité flašky. Tomuhle tahu to dodává ten správný existenciální říz. Zlehka na ni poklepávám nehty a zkouším, co to udělá s extatickou rytmikou, která sem doléhá ze sklepa a žene mi krev do hlavy.
Asi dvacet kilometrů odsud na jih, nad Haagem, se zablesklo. Brzo nás to spláchne. Mě, i ten hlouček hipíků, co posedává na obrubníku kousek ode mě. Jeden z nich si ubalil blunt a nechal ho kolovat, teď hraje na prokopnutou španělku. Polohlasem prozpěvuje do těch dvou akordů, které si ještě nevyudil z hlavy. Spustila se opona lijáku. Z deště utíkáme rovnou pod okap. Představení skončilo.
Edgar's Hair – Jonathan's Dive (vlastní náklad, 2017)
bandcamp kapely
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).