David Čajčík | Články / Recenze | 07.06.2013
Na vltavské náplavce se 17. 5. večer jelo ve velkém hipster stylu. Post-hudba křtila svou první regulérní desku Artefakty. A nikomu nevadilo, že vlastně nebylo co křtít. A že nových věcí je zatím pouze na stranu A a strany B se snad dočkáme na podzim, jestli jsem to správně pochopil. Slibovaný vinyl teda nic. Kittchen v kukle jako předskokan – žádné velké překvapení. Panorama hradu, old school dodávka a genius loci. Děkovačka tvůrčímu týmu se společnou fotkou, aby bylo na co vzpomínat. Doufejme, že u dalších podobných příležitostí. Byl to nejhezčí křest bez křtu – takzvaná release party.
Dřív, než ti někdo ublíží, ublížíš mu radši sama, prý to míň bolí.
Na kapelu, co vydala své první EP ani ne před třemi lety, je to znatelný posun dopředu. Když se někdo posouvá dopředu, tak za sebou musí nutně něco zanechat. Co na Artefaktech nenajdeme? Kytaru ze Slečen z města. Slečnu z města. Punkový feeling Černých ovcí. Noise Čtyř bílých stěn (škoda, noise pop zněl hezky, to v Čechách moc nemáme). Textovou onanii Seriálů. Taneční beat Seriálů. Délku Seriálů. Seriály. Přiznám se, miluju Seriály. Ale i bez nich je to moc fajn.
Vypsali kurzy, přijímaj sázky na závody lodiček ze skořápky.
Co na Artefaktech najdeme? Na bandcampu je napsáno post-dubstep, takže asi ten, ale s rezervami. Jako všechno post. Kromě post-hudby, tu berte celou bez rezerv, tak jak je. Melancholický elektronický pop. A všechno je podřízeno textům. Bez textů by byla post-hudba jen hudba. A i to by stačilo, hudební podklady jsou na Artefaktech podstatně experimentálnější a vyšperkovanější všemožnými efekty v porovnání s předchozím EP. Je dobře, že se k hlavnímu vokálu Dominga tentokrát výrazně připojil i Tomáš Havlen, který má jinak na starost všechny ty elektronické krabičky, v refrénu Skořápek je dvojitý vokál úplný zázrak. Naléhavost sama. Jako u Piči z hoven (vliv Brna se nezapře), jen víc zpěvů a míň minimalistické recitace.
Architekti ještě pijou a ty stavět chceš už za svítání.
Artefakty mají nyní šest skladeb, z nichž se dvěma jsme se mohli seznámit s předstihem. Barikády už před časem dostaly svůj kavárenský videoklip a převzaly statut hitu po singlových Přístavech. Ty mají refrén, se kterým by mohly do kteréhokoliv českého rádia a leckteré babičce by při poslechu odpoledního Radiožurnálu ukápla slza. Co možná nečekali ani samotní autoři, je obrovská oblíbenost Skořápek, jejichž minimalistický napínavý beat by se určitě schoval pod vágní škatulku new wave. Sice jsem říkal, že kytaře je konec, ale v Jeřábech se objeví alespoň klávesy, v Dostizích dokonce najdeme i postrádané noiseové vložky, takže tag na Last.fm nikdo ukvapeně nemažte. Kratší stopáž má tu výhodu, že si můžeme zapamatovat atmosféru každého songu. Protože každý za to stojí.
Nádraží uprostřed našeho města pořád stojí a čeká na ztracený děti.
Post-hudba začala na Helsinském nádraží, kde před dvěma lety skončila. Texty jsou o něco abstraktnější, nálada o něco melancholičtější. Všechno zasněnější, poetičtější a vyspělejší. Ale k čemu kupit přídavná jména, když stačí říct, že post-hudba vytvořila desku/polovinu desky, kterou vystoupala na vrchol české elektronické scény. O tom se ostatně každý bude moct přesvědčit na Elekci. A pak už stačí jen počkat na zbytek skladeb a koupit vinyl. Post-hudba pro každou příležitost. Doporučuje deset z deseti hipsterů a já.
post-hudba – Artefakty (digitální release, 2013)
www.post-hudba.bandcamp.com
foto © Klára Doležálková
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.