Fomas | Články / Recenze | 26.02.2014
U Becka nikdy předem nevíte, co čekat. Jestli přijde s country, blues, komorním písničkařením, zvukovým blázincem s rapovými a funky úlety nebo smíchá všechno dohromady. Každý, kdo od něj zná víc než jeho první hit, musí uznat, že nikdy nebyl a není žádný Loser. Od vydání poslední desky Modern Guilt uplynulo šest let, což je na Becka neobvykle dlouhá doba. (Mezitím nezahálel, produkoval spoustu jiných desek, za všechny jmenujme skvělou I.R.M. pro Charlotte Gainsbourgh.) Sám se nedávno nechal slyšet, že má materiálu na dvě alba, takže letos možná vydá i druhé. Jak bude znít, to asi nikdo netuší. O tom prvním už je ale jasno.
Morning Phase navazuje přesně tam, kde před dvanácti lety skončila Sea Change. Kdybyste si je pustili hned po sobě a písničky dobře neznali, ani nepoznáte, kde končí jedna a začíná druhá. Stejný zvuk i nálada. Jak by taky ne, když se na nahrávání sešla i stejná parta. Kdyby Morning Phase nebyla tak skvělá, asi bych Beckovi vyčítal, že vstupuje znova do stejného moře, ale ona skvělá je.
Morning Phase navazuje na Sea Change i obalem, jen tentokrát není Beckova tvář pohřbena pod modrými vlnami, ale je zastřena slunečními paprsky. Optimismus obalu je poněkud klamavý, protože většina nahrávky není tak prosluněná jako úvodní singl Blue Moon. Nejedná se o nádherné ráno, kdy radostně vyskočíte z postele pravou nohou. Většina písní jsou spíš mrazivé paprsky ospalého zimního dne, které vám dávají najevo, že je čas vyrazit do práce, a je jim úplně jedno, že jste celou noc nezamhouřili oka.
Na desce nenajdete živější píseň (nejrychlejší má údajně 60 bmp). Ano, jsou opravdu pomalé, ale rozhodně nejsou prázdné nebo děravé. Jak je pro Becka typické, vše je instrumentálně vyšperkované. Nechybí spousta různých cinkátek, zastřených vokálů a smyčců, které dostal znovu na starost Beckův otec, do komornějších poloh se dostává jen ve skladbě Wave, kde zní jen vokál a smyčce. V písních Blackbird Chain a Country Down dojde na téměř čistokrevné country, ale podané tak inteligentně, že vám do představ otravné kovboje a stáda krav nenažene. Album drží skvěle pohromadě, ale abyste ho docenili, vyžaduje více soustředěných poslechů.
Možná je to od Becka sázka na jistotu, ale pokud to bude jistota tak dobrých písní, ať se klidně čas od času vrátí.
Beck - Morning Phase (Capitol, 2014)
http://www.beck.com
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).