Chvíle beznaděje: ANOHNI (na Colours)

Je luxus mít na Colours představitele, resp. představitelku údajné desky roku chvíli po jejím vydání. Ale ANOHNI vyzpívala tíhu celého světa a odehrála jedno z historicky nejcennějších vystoupení festivalu, aniž by si toho většina návštěvníků všimla. Považuju to za zásadní moment jinak duhových Colours. Na jedné straně hudební fašisti, na straně druhé nepochopení, nadávky a výsměch. Nesmím nikomu vnucovat, že ANOHNI zastínila vše, co se tento ročník dělo. Nad ohleduplností zlomyslně vítězil argument ukecaných: "jsme na svobodné festivalové půdě".

ANOHNI rozhodla o osudu svého vystoupení dřív, než vstoupila na pódium. Takřka hluché video se záběry na Naomi Campbel, lascivně se kroutící v podzemní garáži, se zdálo nekonečně dlouhé. Možná nemělo zobrazovat nic než samo sebe, ale spíš než jako pokyn ke ztišení to většina přijala jako provokaci, srovnatelnou např. s vystoupením The Knife o pár let dříve na tomtéž místě. A když pak ANOHNI vyšla na scénu, jako první průvodní klip běžel detail zkrvavené, zrůdně pomalované hlavy. Citlivé drama započalo a klid byl ten tam. Monumentalita zvuku a hlas ANOHNI vedly do mrákot. Silné beaty, minimalistické elektro a digitalizované smyčce se valily ze stage jako potopa. Hleděla jsem na střídající se ženy v artovém filmu a velmi bolestně snášela texty plné beznaděje, katastrof, neštěstí a teskna. Přiznávám, že při poslechu desky jsem se více věnovala produkční genialitě Hudsona Mohawkea a Daniela Lopatina, povahu a poselství jsem si odmítala připustit. V pátek večer mě ale spoustalo a dohnalo k slzám. Řada čímsi symptomatických žen na vizuálu zatím obsáhla všemožné rasy, různý věk i vzhled a plakala spolu s námi. Němým zpěvem doprovázely ANOHNI a odhalovaly své intimní emoce, suplovaly tu část sdělení, kterou nám neukázala ANOHNI zahalená v kápi. Niterná sdělení paradoxně obnažená v projasněném detailu obří obrazovky. Jejich pláč, jejich krása, zranitelnost, dlouhé pohledy a upřímné dojetí sugestivně umocňovalo každičkou větu.

V tu chvíli nepojmenovávala fatality doby jen jedna, nedávno zrozená žena, ale všechny ženy zlomeného světa. Ti, kteří si nenašli čas na poslech, spí určitě lépe.