Akana | Články / Recenze | 10.02.2014
Éterická, náladotvorná a kompozičně i melodicky nekonvenční hudba dívčí skupiny Warpaint zaujala už na albu The Fool z roku 2010. Kromě všežravé škatulky indie je bylo těžké někam zařadit a takové vysvědčení je v době mnohonásobných stylových recyklací velmi cenné. Ne že by se dámy neinspirovaly, zejména britská osmdesátá léta (dream pop, gotika) v jejich skladbách mocně rezonují. Ale při poslechu vám hlavou nedefilují konkrétní jména, spíš lehký nádech doby, kdy kapely od 4AD (Warpaint vydávají u Rough Trade, kteří zlaté časy rovněž pamatují) vytvářely revoluční soundtracky ke snům. A to je první krok, abychom nějakým nováčkům mohli přiznat snahu o vlastní tvář. Eponymní novinka naznačuje, že Warpaint nehodlají zůstat jen u něho a s nastaveným modelem míní dál pracovat. I to je kladné zjištění, i když ve mně přetrvává pocit, že stále jako by něco podstatného mělo být teprve nalezeno.
Z hlediska původnosti bylo na debutu nejsnáze napadnutelné cureovsky šerosvitné vybrnkávání kytar. Nyní se téměř vytratilo a to, co se teď lepí k hutným basovým linkám, je abstraktnější a řidší. Přibylo syntetických zvuků a ploch, ale nikoli ve smyslu úkroků k tanečnu. Sound zůstává přitažlivě tajemný, hlubinný a rozostřený. Nemění na tom nic ani umírněné námluvy s trip-hopem (Hi, Teese) nebo disco rytmem ve skladbě Disco/Very, která je spíš záminkou k o něco rozcuchanějším zpěvům než ke stvoření hitu. Singlovým parametrům se více blíží písně ze začátku alba Keep It Healthy a Love Is to Die, ale specificky rozvolněné nakládání s vokálními linkami brání i jim zapadnout do rádiového formátu. Díkybohu, chtělo by se říct, ale na druhou stranu je melodické askeze někdy až příliš. Vynořování a zanořování hudebních motivů na pozadí hypnotické rytmiky a chladných zvukových chuchvalců (Drive) by sneslo nějaký ten záchytný bod navíc.
Warpaint nepřešlapují na místě, a přitom neztrácejí osobitost. Pořád ale jako by kroužili kolem něčeho důležitějšího, než nám předvádějí, a jen čas od času poodhalí tajemný závoj, který to něco zakrývá. Rafinovanost, nebo nevyzrálost? Pořád se nemůžu úplně rozhodnout. Ale obě možnosti nakonec otvírají dveře do budoucnosti, která se v případě Warpaint stále jeví velmi slibná.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.