Desky roku 2017 podle Full Moonu: 4. místo

Balance, bilance, radosti a lásky. Žebříčkům tradičně věnujeme celý tento týden. Budeme vám představovat pět domácích a zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a dalších přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše. V pátek pak s celkovým vítězem oznámíme kompletní pořadí. Včera jsme odtajnili páté místo, dnes o stupínek výš.

Domácí

4. Pacino – Půl litru země (Stoned to Death) 38 bodů
Špinavé kytary forever! Na ose Orlová – Praha se zrodil příběh desky, která nebere rukojmí a zároveň posluchače zaručeně dojímá k slzám. Umění zkratky, obrazu, rány do srdce. Jiná (slezská) poetika, které ale může porozumět každý, kdo má srdce.

"Pojďme si to udělat jednoduché – Pacino coby orlovská kapela přirozeně spadá do segmentu tzv. ostravsko-karvinského punk/hardcoru, tzn. že uvnitř dělohy neměli plodovou vodu, ale důlní výtahy, narodili se v přilbách a první vzteklý flusanec byl černější než láska k dehtu. Tak praví základní hornická literatura na úrovni publicistické zkratky. Pokud se vám při vyslovení místního jména Orlová vybaví klub Futra (který je mnohem více než hudební klub), v pořádku, není ale od věci jít od špičky ledovce (Hibakusha, Tupak Amaru, Tyranie identity) dál a hloub. Ano, angažovanost napříč hudebními styly je pro tuhle bohatou lokální scénu příznačná, snadno tak narazíte na folk punk, anarcho punk, emocore, indie i experimentální elektroniku. Požehnaná budiž země vyfutrovaná až na to lepší lidské já." (Cyril Kosak, Full Moon #77)

47 hlasujících vybíralo ze 109 alb

Zahraniční

4. Kendrick Lamar – DAMN. (Interscope) 23 bodů
Těžko říct, jestli někdo čekal, že se Kendrick Lamar po velmi ceněných deskách To Pimp a Butterfly a untitled.unmastered napájených ze zřídel experimentálního jazzu a funku vrátí k popovějšímu zvuku dřívějších nahrávek. I kdyby to ale někdo čekal, nejspíš by si nevysnil desku, která zní absolutně současně a zároveň se v ničem nezaprodává trendům. Hity Humble, Loyalty nebo Love od vydání nezmizely z playlistů, Damn je ale i silnou osobní zpovědí a vlastně koncepčním albem o hledání svého místa ve světě. Další deska, další majstrštyk. Kdo z dnešních rapperů to má?

"Minulost a zase minulost, prog-hop (tedy rapová verze nestřídmého progresivního rocku ze 70. let) Kendricka Lamara je v tradici chycený tak pevně, že dusí jakoukoliv invenci. To Pimp a Butterfly je deska, o které se bude víc mluvit a psát, než se bude opravdu poslouchat. Angažovanost i odér jazzové vysoké kultury by ale neměly zakrýt skutečnost, že zase nic moc tak radikálně nového album nepřináší. Srovnání s podobně ambiciózními hiphopovými projekty minulosti, jako byli Electric Circus či The Love Below, vyznívá v neprospěch Kendricka Lamara. Jestli jste u Commona nebo Andrého 3000 měli pocit, že odvážně atakují hranice žánru, To Pimp a Butterfly je spíš jen opatrně oťukává." (Karel Veselý, Aktualne.cz)

58 hlasujících vybíralo z 211 alb