Natálie Dvořáková | Články / Recenze | 07.02.2023
Jihočeská písničkářka Marjari alias Martina Činátlová nezastavuje a rok po EP Let’s Ride vydává první album. Na něm jí nově doplňuje i dvoučlenná kapela, která do hry vnáší nové zvuky, než jaké známe ze zpěvaččiny předchozí tvorby.
Deska Hey Girl je definicí hořkosladkosti – v jednotlivých písních prožíváme s autorkou bolest, zklamání, strach, ale i obyčejné radosti a velké oslavy. I přes střídající se nálady jedno zůstává stejné a tím je intimita, čistota a autentičnost. Témata, kterými se na desce zabývá jsou převážně vztahy – k mužům, přátelům, ale i sobě samotné. Marjari popisuje zkušenosti a pocity, které jsou často nepříjemné, až traumatické, hluboká úzkost a zoufalství je cítit v písních In the Middle of the Night nebo Hey Girl. Příkladem takových strachů a zoufalství je zmiňovaný strach žen chodit v noci domu o samotě nebo pocit, že ženská těla jsou k dispozici vždy, všem a všude, bez jakéhokoliv svolení. Jsou to témata, se kterým soucítí nespočet žen a díky hlasu Marjari můžou být vyslyšeny. Ryzost a čistota v hlase a projevu dodává pocit, že existují lidé, kteří poslouchají, prožili si podobné a chtějí pomoci.
Album ovšem nestojí pouze na bolesti. I přes špatné zkušenosti autorka hledá krásy kolem sebe, což se jí daří. Jsou tím například oslavy přátelství, lásky k sobě samé a obyčejné krásy života. I přes traumatizující zkušenosti může být dobře a je potřeba mít naději. Ať už je jakákoliv.
Deska Hey Girl je příjemná, vyzařuje velkou upřímnost, a pokud posluchač nemá potřebu zkoumat texty do hloubky, dalo by se říct, že je na poslech nenáročná a posluchač si u něj odpočine. Pro ty, kteří naopak chtějí autorku a její příběh lépe poznat, se Marjari otevírá a ukazuje nám kus sebe samotné.
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).