Jakub Hudák | Články / Recenze | 09.03.2013
Vzpomínám si, jak jsem poprvé slyšel Paint It Black od Rolling Stones, abych potom zjistil, že ten zvláštní bzučivý zvuk kytary produkuje ve skutečnosti sitár. Indická hudba a orientální stupnice si od té doby zajistily stálou pozici v zásobě témbrů a melodií západní hudební tvorby – například Michael Karoli přisuzoval zvláštnost svého hraní právě zájmu o východní hudební tradici. Potom se není čemu divit, že člověk, který hrál s The Brian Jonestown Massacre a The Black Angels, inkorporuje do svého vlastního hudebního projektu zrovna indickou hudbu.
Rishi Dhir, zakladatel kapely Elephant Stone, se k indické bollywoodské hudbě dostal přes své velmi muzikální rodiče, a proto ho můžeme slyšet jako hostujícího hráče na sitár v nahrávkách The Brian Jonestown Massacre – zároveň ho však jeho bratr vystavil poslechu kapel jako Beatles, Rolling Stones a Who, a proto ho na většině dnešních fotek vidíme ne se sitárem, ale s basou Rickenbacker, na níž má nálepku hinduistického znaku Om. Název Elephant Stone vychází jak z titulu jedné písně od Stone Roses, tak z označení pro sošku hinduistického boha Ganéši.
Od alba, které nese název totožný s názvem kapely, jsem čekal manifest hudebního programu, ale při poslechu se spíš zdá, že svůj zvuk stále hledají. Deska nabízí deset víceméně pop-rockových skladeb s výrazně vzestupnou kvalitou, jež zpočátku jen nuancovaně reflektují acidrockové inspirace a kulminují v osmapůlminutové The Sea of Your Mind, jednoznačně největším zážitku z celé desky.
První čtyři skladby nutí vzpomenout na R.E.M. a kdybych je slyšel znít z rádia, asi bych si jich ani nevšiml – snad kromě fuzzových náznaků v Setting Sun. Vokály připomínají zpěv Loua Barlowa, když hrál ve Folk Implosion, a jsou celkem obyčejné; v Hold Onto Yr Soul se dokonce objeví i sborové „ooh“, podkreslující vrchní hlas, a to už skutečně váhám, jestli je to opravdu ten samý člověk, který nahrával s droneovými Black Angels. A Silent Moment s hrdelními vokály mě přesvědčila že ano a kromě drobného zklamání jménem Love the Sinner, Hate the Sin, které vše vrací do popových vod, jsem až do konce desky naprosto spokojený.
Těžko říct, co na základě eponymního alba soudit o budoucnosti kapely, nevěřím, že by měli našlápnuto k tomu, aby výrazně ovlivnili hudební scénu – vše, co předvádí, jsme už někde viděli. Zbývá snad jen doufat, že si napříště vyberou mezi R.E.M. se sitárem nebo experimentálností, jakou předvedli v Sally Go Round the Sun, a že si zvolí správně.
Elephant Stone – Elephant Stone (Hidden Pony, 2013)
www.elephantstonemusic.com
foto © Bowen Stead
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.
Kryštof Kočtář 15.08.2024
Skladby samy mají strukturu jemně rozkolísaných záchvěvů, které dohromady připomínají obraz plynoucí čáry života.
Mária Karľaková 15.08.2024
Kniha je naozaj výnimočná osobná spoveď. Je intímna, plná pocitov, myšlienok, postrehov, otázok z dospievania jedného dievčaťa.
Dušan Šuster 02.08.2024
Rýchlik to veru nie je. Kilometre ubiehajú pomaly – Donato stanovil tempo okolo 110 bpm, čo je o poznanie menej než trend v súčasnom techne – a basový bubon má…
Šimon Žáček 31.07.2024
Ostře kritizovat konzumní společnost dokázala již několikrát, což mnohdy vedlo i k mezinárodnímu úspěchu – zejména v případě oscarového Parazita či megahitu Hra na oliheň.