Gyllenhaal sobě nepřítelem (Enemy)

Denis Villeneuve si ze znamenitého Zmizení vytáhl Jakea Gyllenhaala a podle novely O Homem Duplicado José Saramagy připravil pro diváka temnou, intimní podívanou. Schizoidní vyprávění kombinující metody Hitchcocka a Lynche o učiteli historie, který ve filmu zahlédne herce - svůj dokonalý duplikát a vynaloží veškeré úsilí k jeho nalezení.

Villeneuve klade důraz na rutinu, denní přednášky v aule střídají noční hodiny v posteli s Mélanie Laurent. Narušení vzorce a změna je adrenalinem, který však může vést k fatálním následkům. Nejdříve je to půjčení videokazety, poté snaha o kontakt doppelgängeru. Následná vztahová rovina s těhotnou manželkou a přítelkyní eskaluje do zvláštní dohody, vyplývající ze záliby obou pánů v krásných blondýnkách. To vše se odehrává v siluetě průmyslového města s utlumenými barevnými tóny, která je prosycená nejasnými snovými sekvencemi - ocení především arachnofobik. Ve chvílích, kdy smyčce zní jako termiti prožírající se nahnilou podlahou, děda mráz pohladí divákovu páteř. Hudební složky se chopila dvojice odkojená krátkometrážními a dokumentárními snímky Danny Bensi a Saunder Jurrianns.

Disharmonie je jejich mana. Atypická instrumentace zahrnující klarinet, violy a znepokojivé perkuse je svěžím vánkem v rutinních kompozicích, hudbu dokonale vystihuje už úvodní citát: „Chaos je zatím nedešifrovaný pořádek.“ Už tóny první skladby (The Dark Room) s hřímajícími basami a hypnotickým tématem na klarinet zařadí v mysli hloubavou a nutí posluchače hmátnout po kvalitní skotské a snovat pomstu svému Nepříteli. Téměř jazzové variace jsou spoutány ve znepokojivý skřípot nástrojů, na které se obvykle hraje tahem. Hlavní téma na klarinet se v průběhu nahrávky objevuje poměrně často v drobných, opravdu drobných obměnách a vrací posluchače do dávných dob (řekněme do let 50tých), kdy hranice mezi důvěrností a odtažitostí byla nejasná. Dva běsy, které oddělovala propast ticha. Právě to ticho Bensi a Jurrianns zkoumají. Ve vrcholných pasážích (The Dream) hřmí žestě a duní perkuse, kvílí strunné nástroje a paličky vyťukávají nepravidelnou melodii, až chaotickou ve své konzervativnosti. Skrze ambientní plochy pulzují syntezátory a záhrobní dunění střídají trpící housle (Rathburn Road). Hlavní téma violy náleží těhotné manželce (Helen) a je z celé nahrávky asi nejběžnější. Přesto stále nejisté, zvědavé. Zřídkakdy slyšíme hrát více než jeden druh nástrojů, místy je slyšet pouhé ticho. Napínavé, mrazivé. Když se on blíží setmělým motelovým pokojem (Motel Double - Realization), fascinaci odrážejí tóny smyčcových nástrojů při setkání dokonalých kopií. Pobíhání prstů po strunách přechází ve rvačku mezi činely a bubny (The Switch). Bensiho a Jurriannsova hudba vypráví svůj vlastní příběh. Tančí s posluchačem na podobnou melodii jako film, ale často ukáže i něco navíc. V drobných nuancích mění taneční kroky. Černá vdova čekající na svůj part. Kompozici uzavírá stylová After the Lights Go Out od The Walker Brothers.

Nejen vhodný společník obrazu. Destilované nebezpečí a nejistota. Soundtrack k Nepříteli žije vlastním životem a veselý, slunečný den se při jeho poslechu stává falešným, mdlým. Dostaví se pocit, kdy se bojíte podívat, kdo stojí za vámi. Nejste to vy? Nedržíte nůž? Dokonalá ukázka toho, že filmová hudba není mrtvá.