Petr Janiš | Články / Recenze | 25.01.2014
Kniha Už je tady zas německého spisovatele s maďarskými kořeny Timura Vermese se stala bestselerem v Německu a její překlady se šíří Evropou jako legendární blitzkrieg. Zdařilá obálka čtenáři poodhaluje, o čem kniha s největší pravděpodobností bude.
Představme si situaci, že Hitler na sklonku II. světové války nespáchal sebevraždu, ale usnul spánkem tak tvrdým, že se probudil v roce 2011. Bez Evy Braunové, Bormanna, Goebbelse a dalších. Strůjce jednoho z nejděsivějších „konečných řešení“ se opět ocitá ve „svém“ Německu, ovšem v dnešní – moderní – době. Lidmi je považován za zkrachovalého komika, imitátora mrtvého Vůdce. Načrtnuté téma připomíná zfilmovanou francouzskou komedii Návštěvníci s Jeanem Renem v hlavní roli. S filmovým zpracováním má Vermesova kniha společné sarkastické, někdy až cynické komentáře k době, ve které žijeme. Vermes k prezentaci svých názorů využívá člověka, který „zaspal“ posledních 66 let. Německo už není ve válce, kancléřem země je žena, klobouky a vojenské uniformy vyšly z módy, lidé na ulicích používají krabičky, do kterých neustále něco ťukají. Masovým mediálním kanálem není rádio, ale televizní obrazovka a nějaký „interlet“, který se dá skvěle použít k šíření vlastních pravd. Potud situace legrační.
Co se dnešního mediálního a kulturního prostředí týče, Vermes si ústy hlavní postavy nebere servítky – dokáže kousavě vylíčit tuctovost, která konzumenta mediálního průmyslu sežvykuje, aniž by si to uvědomoval. Lze snad lépe popsat „přeinformované“ zpravodajství než jaké je nahlíženo Hitlerovou optikou? „… přes obraz však neustále běhaly proužky obsahující někdy číslice, jindy zase písmena, jako by to, co říkal hlasatel, bylo v konečném důsledku nepodstatné…” Ani mainstreamová kultura, jejíž podstata se v průběhu uplynulých desetiletí mění pramálo, neunikne kritice: „Naprosto bezmyšlenkovitá hatmatilka se za uplynulých šedesát let ovšem nezměnila, zřejmě i dnešní čtenářstvo považovalo za náročné čtení pouze ty texty, které pro něj zůstaly pokud možno nesrozumitelné…” Pomocí těchto prozření se „probuzený” Hitler stává mediální hvězdou a národ jej opět miluje. Kromě pamětníků, kteří válečnou dobu nejen zažili, ale kvůli rasovému původu si nacistické hrůzy vytrpěli dvojnásob. Kdo však dnes bere varování starší generace vážně, když ta dnešní má podobu tří opic, z nichž si jedna zakrývá ústa, druhá uši a třetí oči? Lidstvo je nepoučitelné, přešlapování v začarovaném kruhu nekončí.
Posledním cílem, který chce Vůdce uskutečnit, je založení (staro)nové strany, která by navrátila slávu velkého Německa s líbivým heslem „Všechno nebylo jenom špatné”. Letmým pohledem na politickou situaci a výsledky voleb u nás se čtení knihy spíše než zábavou stává varováním a nepříjemným mrazením. Po delší době se objevila kniha, která přináší přidanou hodnotu – záleží vyloženě na čtenáři, jestli se chce pouze bavit, nebo i popřemýšlet o sociálních aspektech dnešního světa.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?