Jakub Koumar | Články / Recenze | 10.09.2015
Objevení svého vlastního hudebního jazyka je pro hudebníky často tou nejvyšší metou a zároveň nekonečně úzkým vrcholkem, na němž se dá jen stěží udržet. Málo z nich dokáže najít takovou vnitřní rovnováhu, zatímco jejich posluchačům nezbývá než napjatě poslouchat a nedýchat, aby ani vánek...
Ryan Lott má větší počet hudebních nádeničin. V projektu Sisyphus se kamarádí s hip hoperem Serengetim a Sufjanem Stevensem, mihl se u These New Puritans nebo My Brightest Diamond a hudebně podkreslil několik filmů. Jako Son Lux na sebe ale strhává asi nejvíc pozornosti.
Už první deskou At War With Walls And Mazes zaujal odbornou i neodbornou veřejnost kombinací zpěvných a křehkých písní s jemnou experimentální konturou a razantními elektronickými přelivy. O tři roky později představil minimalismem i jazzem inspirované We Are Rising, kde dokázal, že to s mísením stylů myslí opravdu vážně. Potvrdil to na následujícím albu Lanterns, do něhož vmíchal brunátné rezonance i sborový zpěv a potvrdil, že dokáže být stále inovativní i přes charakteristický rukopis. S pomocí koncertních kumpánů Rafiqa Bhatii a Iana Changa se takový snaží být i na další desce.
Společně obtahují základní strukturu skladeb, nadýchané elektro/dreampopové melodie. Jsou ale proškrtané, přečmárané i dopisované tou nejjemnější a delikátní elektronikou. Mnohdy ji nechají prodrat na výsluní v podobě rvavých zvuků, ale nikdy se nevzdálí z míst, do nichž ji Son Lux už od prvopočátku nasměrovává. Nevymyká se ani přeefektovaná kytara, každý zvuk, ruch i zazpívaná hláska je pod přísnou kontrolou. Všechny písně jsou konzistentní, melodičnost ani experimenty se nepřerůstají, jsou prorostlé jako sochy z kontrastních materiálů. Oddělení jediné složky by celý zážitek devalvovalo.
Son Luxovy písně jsou mnohoznačnější než kdy dříve. Zvuk je komorní i velkolepý a nechybí mu dramatičnost ani pokora. Projevuje se obrovská míra imaginace a víra, že ruch je melodií a melodie ruchem. Jistota, s jakou se v téhle chatrné rovnováze pohybuje, je odzbrojující. Když popustí uzdu pokřiveným efektům, nezapomene ji později přitáhnout a osvobodit klavírní poetiku i symfonickou nebetyčnost.
Přestože Son Lux disponuje jakousi povznášející spiritualitou, album Bones působí až pozitivistickým dojmem. Všechny zvuky jsou měřitelné, dané, jasné a objektivizovatelné. Jsou čitelné a zřejmé, a v tom spočívá fantastická komplexnost, uchopitelnost a poznatelnost jeho vesmíru. Směřují k jednomu velkému poznání ideálu skrze metody a fakta. Zlatý řez mezi deskami.
Son Lux – Bones (Glassnote, 2015)
www.music.sonluxmusic.com
Live: Son Lux (usa)
31. 10. 2015, MeetFactory, Praha
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.