waghiss666 | Články / Recenze | 31.07.2020
Kdy naposledy se hudba zjevila zčistajasna? Kdy naposledy jste jen zaslechli tón a nepídili se po jeho původu? Určitě to sami znáte: každý je křižovatka a kapely obzvlášť a jejich členové nebo domovský label zavedou badatele k nejednomu skvostu. Není někdy osvobozující odpočinout si od pozadí a kontextu? (Můj kamarád Drew Kaufman tomu říká „neuznávat zásluhy umělců“, ale taky je to popravdě strašná držka.) Jenže právě podhoubí alba Prisyn je součtem argumentů, proč ho nechci odbýt pokrčením ramen.
Kreativní proces okleštěný na digitální výměnu nápadů už známe, to vymanění se z kapelní formy Jaye Jayle, ve které její vůdce Evan Patterson svoji tvorbu doposud prezentoval, označuje za nové nadechnutí se, umělecké osvobození. Vidíme tu úkrok od temného country spíš k chladným experimentům s elektronikou a role spoluhráče na druhé straně sítě se zhostil Ben Chisholm (nejbližší parťák Chelsea Wolfe). Nemůžu si pomoct, ale co funguje jinde a jiným, mě kdovíproč vadí. A co bych jiným spolknul i s navijákem, tomu tady praská udice. Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit. Jeden kmen dvou větví a každá se košatí jinudy. Ne, že by současná tvorba Pattersonova staršího bratra Ryana překypovala originalitou (a Fotocrime se o to ani nesnaží), ne snad, že by mladšímu Evanovi scházelo charisma a temně sametový hlas. Taky načasování nemohlo být příhodnější, temné beaty a synťáky, kterými jakoby mimoděk plynou Evanovy monology, jistě nejednomu posluchači poslouží jako vyvrcholení odosobnění v karanténě. Tak proč to, kurva, nefunguje?
Where darkness meets the lightness, or rather the lightness meets the darkness…
Navzdory lásce k Evanově mateřské kapele Young Widows i spřízněnosti, kterou jsem z něj vytušil při našem osobním setkání, důvěře v label Sargent House i veškerou dosavadním tvorbu Bena Chisholma se obávám, že albu, které otevírá právě tenhle skoro-absolutní rým další z mnoha šancí jen tak nedám. A kdoví jestli vůbec někdy.
Jaye Jayle – Prisyn (Sargent House, 2020)
bandcamp projektu
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.