Jakub Koumar | Články / Sloupky/Blogy | 02.11.2015
Poslední den Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů představil několik projekcí vítězných nebo jinak oceněných filmů. O všech soutěžních sekcích a premiantech se nemá cenu rozepisovat, festival je má zpracované na podrobné stránce. Z projekcí se hodí zmínit vítěze sekce Fascinace – Kvantum. Zdařilý selektivní pohled s krásnými světelnými efekty zobrazoval město jako jeviště každodenního dění na pomezí noci a dne.
Zvláštní cenu poroty v kategorii První světla získal český snímek Nebezpečný svět Rajka Dolečka. Příběh o vyrovnávání se s válečným traumatem nestaví na kontroverzních názorech zmíněného lékaře, ale nabízí nevšední a bolestnou konfrontaci dvou odlišných přístupů ke krvavému bosenskému konfliktu. Na prvotinu jde o překvapivě komplexní snímek, který nezabředl do patosu a dokázal si přes osobní zainteresovanost udržet zajímavý odstup.
Můj festival skončil snímkem o velikánovi technologického světa Steve Jobs: Jak změnit svět od oscarového dokumentaristy Alexe Gibneyho, který představil na plátně už mýtického Huntera S. Thompsona nebo kontroverzní osobnost cyklistiky Lance Armstronga. Nový kousek o vizionáři nijak nerozporuje jeho vliv na vývoj informačních technologií, podrobně se ale věnuje i všem hlavním kontroverzím. Gibneyho tradiční styl není nový nebo zajímavý, ale informačně přínosný. Možná nenadchne, ale ani neurazí.
Konec festivalu se rozplynul v podzimním západu slunce a krom dodoutnávajících ohnišť zbyly jen rekapitulující vzpomínky. A ty jsou po letošním ročníku silné. Zatímco doteď bylo až neskutečně protivné, jak rok co rok organizátoři opakují staré zmatky, letos konečně festival dospěl. Jasně, objevilo se pár chyb, ale letos poprvé nerozčílilo, ani nerozmrzelo vůbec nic.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů prorostl do ulic města a každým podzimem dozraje a vydá své plody. Plody, které krmí fanoušky, novináře i profesionály z celého světa. A daří se to čím dál lépe. Ne snad proto, že by festival kráčel mílovými kroky vpřed. Spíš ukotvuje svoji pozici a ví, jak a čeho dosáhnout za cenu rozvoje, i škrtů. A to je potřeba ocenit ze všeho nejvíc. Pokud budou organizátoři pokračovat v tomto stylu, není třeba mít z další návštěvy žádné obavy. Obzvlášť když uvážíme, že festival napřesrok oslaví kulatiny. Bude mu rovných dvacet let.
19. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
27. 10. – 1. 11. 2015, Jihlava
www.dokument-festival.cz
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.