Jiří Fiedler | Články / Recenze | 25.06.2014
Na pátou řadovou desku Kasabian jsme museli čekat nezvykle dlouho, a tak po letargickém, sotva minutovém úvodu, umocňujícím následující smršt, přichází song Bumblebeee, který přesně vystihuje energii probíjející mezi kapelou a fanoušky při živém vystoupení. Je znát, že dvorní skladatel Sergio Pizzorno se pustil do neprobádaných míst, materiál působí roztěkaně a kolísá mezi protikladnými náladami. Chvíli jste v extázi, abyste hned nato upadli do kómatu melancholické vize dnešní uspěchané doby, posléze znovu roztáhnete křídla, zkusíte vzlétnout a stoupáte k nebi, kde se show rozjede dvojnásob zábavně.
Hoši z britského Leicasteru, jenž je prý v současnosti neméně chaotický jako aktuální tvorba Kasabian, se snaží být průhlednější než v případě druhého alba Empire (2006), které bylo ukázkovým případem překombinovanosti, takže na lapidárně nazvaném 48:13 například nehledejte víceslovné názvy (pokud nepočítáme zkratku S.P.S., tedy Scissors, Paper and Stone). Uchu lahodí částečný návrat ke kořenům a s tím související syrovost skladeb, což neznamená, že by zde nebyl posun od minulého repertoáru. To, co Pizzorno označuje jako future rock'n'roll, je směsí kytarového rocku, elektroniky a tanečního náboje, které jsou charakteristické pro rukopis čtveřice. Máme tu skotačícího adepta na singl Eez-Eh, plouživě klopýtající odraz očí Glass, připomínku až filmových aranžmá v podobě Bow (jichž byl plný Velociraptor!, 2011), gradovanou Explodes a uvolňující S.P.S. na závěr. Pořád je tu cítit ta hypnotická aura, která prostupuje každou část celku a zároveň navozuje atmosféru putování neznámým kosmem, jehož podstatou je objevování vzdálených a na první pohled rozostřených míst.
Kasabian potvrzují, že si jsou jistí jak v halucinačním blouznění, tak v nespoutaném pohybu, k němuž strhnou všechny v dosahu. Zaslouží si vydobyté místo mezi hvězdami současné špičky britského rocku a mají plné právo být headlinery těch nejprestižnějších festivalů typu Glastonbury. Nechme je vyřádit se na pódiích a doufejme, že jim zůstane energie na stavbu dalšího originálního plavidla vyplouvajícího do neznámých vod rozbouřeného oceánu inspirace.
Kasabian – 48:13 (Sony Music, 2014)
http://www.kasabian.co.uk
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.