Články / Recenze

Kámen, nůžky, papír - Kasabian

Kámen, nůžky, papír - Kasabian

Jiří Fiedler | Články / Recenze | 25.06.2014

Na pátou řadovou desku Kasabian jsme museli čekat nezvykle dlouho, a tak po letargickém, sotva minutovém úvodu, umocňujícím následující smršt, přichází song Bumblebeee, který přesně vystihuje energii probíjející mezi kapelou a fanoušky při živém vystoupení. Je znát, že dvorní skladatel Sergio Pizzorno se pustil do neprobádaných míst, materiál působí roztěkaně a kolísá mezi protikladnými náladami. Chvíli jste v extázi, abyste hned nato upadli do kómatu melancholické vize dnešní uspěchané doby, posléze znovu roztáhnete křídla, zkusíte vzlétnout a stoupáte k nebi, kde se show rozjede dvojnásob zábavně.

Hoši z britského Leicasteru, jenž je prý v současnosti neméně chaotický jako aktuální tvorba Kasabian, se snaží být průhlednější než v případě druhého alba Empire (2006), které bylo ukázkovým případem překombinovanosti, takže na lapidárně nazvaném 48:13 například nehledejte víceslovné názvy (pokud nepočítáme zkratku S.P.S., tedy Scissors, Paper and Stone). Uchu lahodí částečný návrat ke kořenům a s tím související syrovost skladeb, což neznamená, že by zde nebyl posun od minulého repertoáru. To, co Pizzorno označuje jako future rock'n'roll, je směsí kytarového rocku, elektroniky a tanečního náboje, které jsou charakteristické pro rukopis čtveřice. Máme tu skotačícího adepta na singl Eez-Eh, plouživě klopýtající odraz očí Glass, připomínku až filmových aranžmá v podobě Bow (jichž byl plný Velociraptor!, 2011), gradovanou Explodes a uvolňující S.P.S. na závěr. Pořád je tu cítit ta hypnotická aura, která prostupuje každou část celku a zároveň navozuje atmosféru putování neznámým kosmem, jehož podstatou je objevování vzdálených a na první pohled rozostřených míst.

Kasabian potvrzují, že si jsou jistí jak v halucinačním blouznění, tak v nespoutaném pohybu, k němuž strhnou všechny v dosahu. Zaslouží si vydobyté místo mezi hvězdami současné špičky britského rocku a mají plné právo být headlinery těch nejprestižnějších festivalů typu Glastonbury. Nechme je vyřádit se na pódiích a doufejme, že jim zůstane energie na stavbu dalšího originálního plavidla vyplouvajícího do neznámých vod rozbouřeného oceánu inspirace.

Info

Kasabian – 48:13 (Sony Music, 2014)
http://www.kasabian.co.uk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace