Richard Kutěj | Články / Recenze | 05.08.2015
Vše je naprosto v pořádku. Ferrari je červené, noc černá, slunce do zlata a Květy už léta točí výborné desky. Miláček slunce nabízí přesně to, co dělá všechna ta dlouhá léta Květy Květy. Přivoň si a ucítíš. Parádní aranže, melodie, které takřka z každé skladby dělají hit, osobitý zpěv M. E. Kyšperského, jednoho z těch, kterého můžeme bez jakékoli nadsázky nazývat básníkem mezi českými textaři. Texty! Tolik korespondující s lehkou nostalgií, ale i skrytým vtipem a místy i jemným veselím v každé písni. Popisy osamělosti, smutku, podivínství, obyčejnosti, ty psychedelické pohledy do domu, kde žijí jen kočky a na oknech jsou mříže, aby nikdo jiný nemohl dovnitř…
My, hudební fanoušci, jsme občas divně ukňučený spolek. Stává se nám, že když léta oblíbená kapela najednou „uletí“ a začne hrát jinak, brečíme. A když naopak léta jede podle vlastního trademarku, začneme si pofňukávat, že by nebylo špatné zkusit to zas nějak jinak. Po prvním poslechu Miláčka slunce můžete mít druhý dojem. Když si desku ale poslechnete podruhé, přichází láska. A taky si všimnete dalších a dalších detailů, jak si kapela s písněmi vyhrála, kdy je tu lehce poškádlila až tanečními spodky, tu přidala triphopově barovou atmosféru, onde slyšíte krásně vygradovaný refrén, až se tají dech. Takže? Ferrari je červené, noc tmavá a Miláček slunce příjemně září a je další skvělou deskou, přesně takovou, na jaké jsme od Květů už léta zvyklí.
Květy - Miláček slunce (Indies Scope, 2015)
www.kapelakvety.cz
Text vyšel v magazínu Full Moon #51-52.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
