Články / Sloupky/Blogy

Korzo #5: Slzy, emoce a chobotnice

Korzo #5: Slzy, emoce a chobotnice

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 07.07.2017

Písní letošního léta se bez nejmenších pochyb stává Everything Now, ať už to s novým albem Arcade Fire dopadne jakkoli. Abba rulez. "Ondřej má dneska takovou latino náladu a my se mu to pokoušíme kazit," říkal Martin Přikryl, který se spolu s Ondřejem Štindlem a Šimonem Šafránkem staral o hudební náplň včerejší fotografické party v press baru. Legrace byla náramná, Everything Now hrála hned několikrát a mimo ní se stavili také Screaming Jay Hawkins, Devo nebo U2. Po poněkud vyděračském venezuelském snímku Rodina byl jurodivý mix balzámem na nervy, ale při U Can't Touch This od pana Kladiva nezbylo než sebrat poslední zbytky důstojnosti a odebrat se odpočívat.


Velký sál a tuplovaná porce emocí až na dřeň. Dokument režisérské dvojice Derik Murray a Adrian Buitenhuis se jednoduše nepovedl. Heath Ledger chybí hodně, bezesporu, celý film se mluví o tom, jak výjimečnou a mimořádnou osobností byl, ale nakonec se mu dostalo notně obyčejného pomníku. Nikdo nepotřebuje nové skandály, zkoumání dalších důkazů tíhy hvězdného statusu a jistě není třeba pochybovat o dobrých úmyslech, ale špetku invence a odvahy by si Ledger od vykladačů svého života zasloužil. Povídání rodinných příslušníků a přátel z dětství je jistě zajímavé, ale postavit celý snímek na tvrzení "byl tak strašně talentovaný a tak STRAŠNĚ nám všem chybí" není úplně dobrý nápad. Divák se nikdy nedozví, proč ve filmu opakovaně mluví hvězdy jako Ben Harper nebo Naomi Watts, o to větší otázky vzbuzuje absence režisérů Christophera Nolana, Terryho Gilliama nebo někdejší Ledgerovy partnerky Michelle Williams. Heath Ledger jak jste ho nikdy neviděli, píše CNN. Ano, naneštěstí. Nevyužitá šance? Slabé slovo.


Novinku Fatiha Akina předcházela velká očekávání, jistě i díky ceně za Nejlepší ženský herecký výkon, kterou si z Cannes odvezla Diane Kruger. (Ano, ta Diane Kruger, kterou znáte z Troje nebo Lovců pokladů.) Původem německá hvězda zde dostala dost možná životní roli a Fatih Akin je PAN režisér, přestože se mu v posledních letech příliš nedařilo. Odnikud bude jistě patřit k ozdobám letošního ročníku, ale přes všechny klady se nejde ubránit pocitu jakési konstrukce, která výsledný dojem trochu hyzdí. Snímek je rozdělen do tří částí, prostřední z nich, věnující se procesu s atentátníky, by určitě stejně dobře, a ne-li lépe, fungovala na menší ploše, naopak trochu rozepsat si zasloužil závěr. Na spoilery pozor, jenže právě ta "podmínka," kterou režisér ke zhmotnění své vize nutně potřebuje, působí trochu neohrabaně (a manipulativně). Po maléru jménem Šrám buďme rádi, že se Akin vrátil zpátky do Hamburku, ale nelze se ubránit dojmu, že dříve býval elegantnější. Ovšem zároveň je třeba smeknout před jeho odvahou, v době, kterou cloumají útoky islámských extremistů, dokázal přijít s náhledem na podobné téma, ale z úplně jiného úhlu.


Jedním ze zásadních momentů letošního roku je bezesporu snímek Divý kraj režiséra Amata Escalanteho, kterého na kolonádě známe díky předešlým titulům Krev a Heli. Famózní režie, skvělé herecké výkony a latinskoamerická magie v nejlepším rozpoložení. Sociální drama čelně naráží na béčkové sci-fi, ale obraz se rozostřuje ve vlhkém lyrickém oparu. Slova docházejí, jednoduše nutno vidět, ale pozor – o té chobotnici se vám bude zaručeně zdát. Možná právě s ní bojoval Jeremy Renner, který se včera objevil ve Varech s dlahou na pravé ruce. Nebo že by šlo snad o natáčení festivalové znělky na příští rok?

Info

52. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
30. 6. - 8. 7. 2017, Karlovy Vary
www.kviff.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Top 5 Brutal Assault 2024

redakce 13.08.2024

Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.

Šejkr #136: Rutina nevadí

Michal Pařízek 09.08.2024

Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...

Šejkr #135: Post Vintage

Michal Pařízek 26.07.2024

Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace