Jakub Koumar | Články / Recenze | 27.08.2014
Michal Rataj a Jaromír Typlt mají se škrábanicemi zkušeností na rozdávání. A poněvadž jejich zvukový happening letos uzavírá symbolickou pětiletku, přišel čas ho poctivě opsat a tím i „konkretizovat“.
Rataj navazuje na své práce na Spectral Shades. Elektroakustická kompozice a konkrétní hudba. Jednou ze stěžejních myšlenek konkrétní hudby je rekontextualizace zvuku. Jeho odtržení od zdroje a vnímání ve zcela nových a kauzalitou nesvázaných souvislostech. A jelikož musique concrète není Ratajovou celou, svobodně přebíhá do experimentální kompozice a elektroakustické hudby, jako by se nechumelilo. Všechny nápady zanáší do svého bloku, ve kterém nahodile otáčí listy, často zabrousí na navštívené stránky a diářem různě rotuje, prohlíží si opomenutá místa, škrtá, přepisuje, dotváří. A podobně pracuje i Jaromír Typlt, jehož recitace se snaží dosáhnout konsenzu mezi zvukomalebností hlasu a jazyka.
Rataj s Typltem jako výsledný produkt nepřekládají ani tak dílo, jako proces tohoto párování, vytvářejí dílo z něj. Nejenže se sami přehrabují v zápisníku, ale simultánně ho překládají do nejmenších detailů. Každá čára hraje roli, každá ohnutá stránka, natržený roh či malůvka v záhlaví. Všechny se stanou součástí akustické poezie, v níž není žádných zvukových hranic. „Kdejaká sutina se hlásí o slovo…“ A hlásí se o něj i Typlt, který se díky zašmodrchané recitaci stává nástrojem i hráčem zároveň. Jeho hlas vylézá zpoza seškrtaných čmáranic elektroniky, mbiry, kytary a doslova hromady nehudebních předmětů. Jako by komunikoval s abstraktním světem Ratajových zvuků v komorní, ale křivolaké kompozici. Vnímání jednotlivých skladeb je irelevantní, čmáranice má sice mnoho konců a začátků, ale oddělení jednotlivých částí je takřka nežádoucí. Notabene když se i slova neustále vrací do míst, kde už byla.
Ačkoli je Škrábanice původem performance, její zvuková transkripce netrpí ztrátou atmosféry, jen je třeba vnímat ji jako výsledný artefakt. Původní improvizace si pohrávala s vnímáním díla jako něčeho nehotového, právě psaného, rodícího se. Škrábanice jako deska je pozůstatkem, ozvěnou, blokem nalezeným pod postelí opuštěného domu.
Jakmile ho otevřete, rozprostře se před vámi tajemný svět nedořečeného, nedotaženého. Jsou to neúplné zápisky života, po jejichž liniích jezdíte prsty a sníte. Není třeba se snažit rozklíčovat, co ukrývají. Jsou krásné jen tím, čím jsou. Tahle láska „k dílu pro dílo“ Škrábanici trochu škodí, protože ani zdaleka není jen otiskem experimentu, ale sbírkou hlubokých kompozic a skvělých veršů. A i když jsou některá místa poctivě začmáraná, vězte, že „jednou prořídne začerněné místo“.
Jaromír Typlt / Michal Rataj - Škrábanice / Scribbles (Polí5, 2014)
www.poli5.bandcamp.com/album/kr-banice-scribbles
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.